Brzké ráno – smutné, kulaté výročí

Někdy se to tak stane a člověk zaleze večer do postele dřív než obvykle. Měla jsem to včera. O to dříve jsem byla vzhůru. Brzké ráno je zážitek. I když to dnešní nebylo se sluníčkem. 4.20 v centru Prahy, zatažená obloha a vítr. V protějším domě dvě naplno zářivkami ozářená okna. A zvláštní, ranní ticho.

Velmi, velmi smutné výročí. Je to 10 let, co mi po krátké, těžké nemoci odešel milovaný tatínek. Zemřel 22. září v 5.00 hodin ráno. Tento den přijela za tatínkem z Moravy jeho sestra Věra. Už ho nezastihla živého. Ani já. Nestačila jsem mu říci, jak moc mě mrzí všechny naše střety a nepochopení, vše, čím jsem mu udělala starosti. Nestačila jsem mu říci, jak důležitý v mém životě byl, i když jsme na některé věci měli rozdílné názory. Nestačila jsem mu říci, že ho miluji. Navždy, tatínku.

Tatínek 001

Pondělí 22. 9. 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *