Andělské slyšení

Byl to jen muž. Ne kluk, ni kmet. Spíš to byl chlap. Znal řád i vzlet. Sám tam stál, dřív než si sed.´ Ne, že by zbled´či hlas svůj zved,´byl stále in a pro nás tu i teď. Vzal nůž a říz. V bod X šel řez. Duch se vzňal. Ret a syn vzplál. Byl tam už hnis. A ten šel ven. Smrt z nás tím sňal. A že se bál, syn? To je tak hned, když med je pryč a je jen vřed. Syn měl strach. Můj dub co v krk mi vrost´ však sťal, ten muž, jenž je pán. To Bůh ho dal, s tím, že má plán.  Syn se sek´a vzal si děs, dřív vztek než brek. Ne, že by kles.´Má, co chtěl, syn. Brak si chtěl číst – víc ani list. Tím si buď jist! Je však i sen, co se dá snít. A se snem hned, je tu i ten, co ti dá spát, pít i jíst. Tak o čem víc se přít! 🙂

rondon

Pondělí 15. 12. 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *