Konstelace

Znáte ten pocit, kdy na podobný podnět reagujete vždy stejně, přestože víte, že důsledkem vaší reakce bude "průšvih?" Např. vám partner vyčte, že zase jdete pozdě a vy se začnete bránit, vše vede k hádce. Mnohokrát si můžete říkat, že příště to bude jinak. Když situace příště přijde, je to stejné . Nemůžete si pomoci. Nebo v rodině vždy vše řešíte vy. Jste z toho utahaní, zlobíte se na ostatní, že vám nepomohou, ale při každé další příležitosti si zase starosti ostatních naložíte na svá záda. Nemůžete si prostě pomoci. Ať děláte, co děláte, výsledek je vždy stejný a vy máte pocit, že z tohoto kolotoče není možno vystoupit. Jednou z metod, jak se podívat na zákonitosti vašich omezení, vašich bloků, je metoda systemických, rodinných konstelací. Co jsou konstelace? Systém, který uvedl v život německý psychoterapeut Bert Hellinger, pracuje se vztahy v rodinných systémech, které často svým nevyjasněním způsobují trauma jedince a tím i trauma členů rodinného systému. Hellinger vyvinul a propracoval metodu, jak odhalit rodinné zátěže (předčasná úmrtí, nenarozené děti, vyobcovaní členové rodiny atd.) a jak řešit jejich důsledky. Co jsou konstelace traumatu? Na půdorysu rodinných, systemických konstelací se konstelace traumatu soustředí na konkrétní trauma jedince a jeho uchopení jako základní problematické části osobnosti. Co je cílem konstelací? Prostřednictvím odhalení skrytých traumat vrátit klienty k vlastním pocitům. Trauma působí tak, že člověk, který ho prožívá, zvláště v dětském věku, se odpoutává od pocitů z traumatu z důvodu přežití. Např. zneužití rodičem je traumatické především proto, že bez rodiče dítě nemůže přežít. Strach ze ztráty rodiče, byť zneužívajícího, je tedy nadřazenou hodnotou, pro kterou je dítě schopné vytlačit ze svého života pocity bolesti ze zneužívání. Dítě se od těchto pocitů odděluje a tím se vlastně odděluje od své podstaty. Oddělení či odtržení od vlastních pocitů pak způsobuje, že člověk přestane vnímat i pocity druhých. Jeho komunikace s okolím v osobních i pracovních vztazích je tak narušena, a to se projevuje v nejrůznějších problémech ("stále pracuji, ale nemám peníze," "vždy si najdu jen agresivního partnera," "už roky nemluvím s rodiči," "stále mě někdo zrazuje," apod.). Současně s tím se často z traumatu zachovává určitá strategie, které se jedinec nemůže zříci, i když ví, že mu způsobuje omezení (strategie oběti, strategie vzteklé dítě, strategie mesiáše apod.) Metoda terapie Metoda systemických, rodinných konstelací probíhá ve skupině 5-20 klientů. Konstelace vede terapeut, který nejprve probere s daným klientem problém, který klienta aktuálně trápí (např. závislost, problémy v partnerství, těžkosti s dětmi, finanční problémy apod.). Poté terapeut krátkými dotazy zjistí situaci v rodinném systému klienta a rozhodne, koho ze systému v konstelaci použije. Pak vyzve klienta, aby požádal ostatní členy skupiny o zástup za vytipované členy jeho rodinného systému. Klient rozestaví do prostoru zástupce členů své rodiny a sleduje dění. Zástupci sdělují či názorně předvádějí skutečné vztahy v rodinném systému klienta. Autor metody systemických konstelací Bert Hellinger k tomu uvádí: „Je neuvěřitelné, že když napodobíte svou rodinu autenticky, představitelé začnou mít velmi podobné pocity a myšlenky, jako měli členové rodiny – aniž by je předem znali. Tento jev sice nedovedu vysvětlit, ale vím, že se to děje, a prostě toho využívám.“ (Bert Hellinger, Gunthard Weber a Hunter Beaumont: Skrytá symetrie lásky, Pragma 2000, Úvod, str. 11, 4. a 5. odstavec) Klient odhaluje pravé vztahy v rodině a má tak možnost prostřednictvím pozornosti a respektu k obětem traumatu (ať je obětí sám či je obětí jiný člen rodiny) získat zpět svou identitu. Nemusí dále žít život "falešného já," ale svůj vlastní, pravdivý život: "Falešné já se zrodí, když jsme jako děti nebyli dostatečně milováni nebo jsme byli zavrženi či opuštěni. John Bradshaw (americko-kanadský psychologický poradce a teolog, pozn.DJ) definuje spoluzávislost jako chorobu "charakterizovanou ztrátou identity. Být spoluzávislý znamená nemít kontakt se svými pocity, potřebami a touhami." (Brennan Manning: Otcovo dítě, Návrat domů 2010, kap. Podvodník, str. 22, 5 . odstavec)