Archiv pro rubriku: Na talíři

Co se zřídka říká

Andělské slyšení

Byl to jen muž. Ne kluk, ni kmet. Spíš to byl chlap. Znal řád i vzlet. Sám tam stál, dřív než si sed.´ Ne, že by zbled´či hlas svůj zved,´byl stále in a pro nás tu i teď. Vzal nůž a říz. V bod X šel řez. Duch se vzňal. Ret a syn vzplál. Byl tam už hnis. A ten šel ven. Smrt z nás tím sňal. A že se bál, syn? To je tak hned, když med je pryč a je jen vřed. Syn měl strach. Můj dub co v krk mi vrost´ však sťal, ten muž, jenž je pán. To Bůh ho dal, s tím, že má plán.  Syn se sek´a vzal si děs, dřív vztek než brek. Ne, že by kles.´Má, co chtěl, syn. Brak si chtěl číst - víc ani list. Tím si buď jist! Je však i sen, co se dá snít. A se snem hned, je tu i ten, co ti dá spát, pít i jíst. Tak o čem víc se přít! 🙂

rondon Pondělí 15. 12. 2014

Nejstarší z rodiny

Je to už pěkná řádka let. Bylo to někdy mezi mými třiceti a čtyřiceti lety, kdy mi kdosi řekl: "Je to zvláštní pocit, když ti zemřou rodiče a ty zůstaneš z rodiny nejstarší." V té době jsem si to neuměla představit. Smrt blízkých byla ještě tak daleko. Dnes už jsem také nejstarší z původní rodiny. Opravdu zvláštní pocit. Vzpomínám. Maminka se mnou.

mamka a já 0015. 11. 1933 - 28. 11. 2011 Středa 5. 11. 2014

Zdravý panák

Ve čtvrtek jeden recept. Pijete rádi panáky? Miluji domácí moravské slivovice. Občas se k nějaké dostanu.  Moje moravská prababička říkala, že malý panáček slivovice, pěkně po ránu, léčí. Toto přesvědčení jsem ráda, vědomě přejala. Recept jsem ale viděla v televizi v nějakém pořadu tipu Receptář. Do zavařovací sklenice nastrouhám čerstvý zázvor. Dva středně velké kořeny. Z jednoho většího citrónu nejprve nastrouhám kůru. Pozor bez dužiny! Pak citrón oloupu a plátky dám na zázvor. K tomu 2 větší lžíce medu. Vše zaleju vodkou, zavřu a nechám měsíc za oknem louhovat. Po měsíci sleju a ještě měsíc nechám. Tedy, když to vydržím, což se mi při první výrobě nepodařilo. A právě teď jsem se rozhodla, že tentokráte přidám i pár hřebíčků. Zahradních. Tak je tam jdu dát, než zapomenu. 🙂

zdravý panák Čtvrtek 30. 10. 2014

Máte rádi rum?

Otec mé kamarádky sbírá už léta rumové etikety. A má rád rum. Jednou jsem u nich byla na večírku a ochutnala, myslím, dominikánský rum. Už si nepamatuji značku, ale byla jsem zcela konsternována. Ne, že bych měla něco proti našemu Tuzemáku. Do grogu či kofoly byl bezva. Jihoamerické rumy jsou ale o něčem jiném. Bydlím nedaleko první pražské rumérie. Návštěva stojí za to, i když je třeba si řádné napěchovat peněženku. Na oslavu 2. kola senátních voleb  (při každých volbách oslavuji nikoliv výsledek voleb, ale možnost svobodné volby ) jsem tam včera zašla s kamarádkou. Opět zážitek. Obrázek není z podniku v centru Prahy, ale z rumové ochutnávky u mého Nejdelšího kamaráda v První pivní tramway. Další je ve čtvrtkem 23. 10. 2014 od 19.00 hodin. 🙂

ochutnávka rumů Sobota 18. 10. 2014

Brzké ráno – smutné, kulaté výročí

Někdy se to tak stane a člověk zaleze večer do postele dřív než obvykle. Měla jsem to včera. O to dříve jsem byla vzhůru. Brzké ráno je zážitek. I když to dnešní nebylo se sluníčkem. 4.20 v centru Prahy, zatažená obloha a vítr. V protějším domě dvě naplno zářivkami ozářená okna. A zvláštní, ranní ticho.

Velmi, velmi smutné výročí. Je to 10 let, co mi po krátké, těžké nemoci odešel milovaný tatínek. Zemřel 22. září v 5.00 hodin ráno. Tento den přijela za tatínkem z Moravy jeho sestra Věra. Už ho nezastihla živého. Ani já. Nestačila jsem mu říci, jak moc mě mrzí všechny naše střety a nepochopení, vše, čím jsem mu udělala starosti. Nestačila jsem mu říci, jak důležitý v mém životě byl, i když jsme na některé věci měli rozdílné názory. Nestačila jsem mu říci, že ho miluji. Navždy, tatínku.

Tatínek 001

Pondělí 22. 9. 2014

Polévka pro impulzivní

Podle knihy Gerti Samelové Sedm Tibeťanek je polévka pro impulzivní typy, tedy typy, které mají hodně ohně a málo uzemnění. Je to tibetská polévka z hovězích kostí:

- hovězí morkové kosti (velký problém dnes sehnat, ale dá se), - dvě lžičky soli,  2 l vody, - tři stroužky česneku, - malá cibule, - špetka šafránu, - špetka kurkumy, - čerstvé listy máty, - půl sklenky bílého vína, - půl lžičky mletého kmínu, půl lžičky mletého muškátového oříšku, trochu mouky na jíšku (používám špaldovou).

Hovězí kosti vaříme spolu s kořením a česnekem na mírném ohni cca 3/4 hodiny. Mezitím cibuli jemně pokrájíme, smažíme na másle a s moukou připravíme jíšku. Vodu podle potřeby dolíváme. Pak přidáme jíšku a víno. Ještě minutu povaříme a nakonec přidáme posekané listy máty.

tibetská polévka

Další smutné výročí

Včera 46. výročí od vojenské invaze Varšavské smlouvy, dnes je to 60 let, kdy zemřel můj děda z matčiny strany, Alois. Zemřel předčasně, tragicky, za dramatických okolností. Bylo mu 48 let. V úmrtním listu stojí - roztříštěná hlava. Dlouho jsem o něm slyšela jen jednu větu. Teď už vím více, i když podrobnosti neznám. Pravděpodobně zemřel něčí rukou. Proč a jak, to nevím a moje maminka, která asi věděla, to odnesla sebou, když odešla.

Vzpomínám na něho a mám jedinou fotku, která se v rodině zachovala, na psacím stole. Dědo, nechávám vše, co je tvé u tebe. A to co je těch druhých, u nich. Mám tě ráda. Ještě chvíli tady na zemi zůstanu. Stůj při mě. Těším se, až se sejdeme. Tvoje první vnučka v pořadí.

Děda 001