Archiv pro rubriku: Média

Mediální svět mýma očima

FB či FcB a co s tím?

Nějakých sedm, osm let, co tu Facebook je, jsem se mu urputně bránila. Když někdo řekl, že „je na facebooku,“ naskakovala mi husí kůže. Z názvu této sociální sítě i z jejího názvosloví. Zkrátka totální blok. Někdy to tak prostě v životě bývá.

Možná byl můj blok daný zkušeností sedmileté práce v internetovém deníku. Vedle zpravodajství přinášel deník glosy a komentáře, na které čtenáři reagovali svými příspěvky. Bůh ví, že jsem se nikdy předtím nesetkala s tolika zlobnými, zlými a vulgárními projevy jako právě u reakcí čtenářů. Domnívala jsem se, že facebook je ve stejném duchu.

Pokračování textu

23 let je kus života

Dvaceti tříletá známost se nedá jen tak přejít. To je hodně času a energie. Tak dlouho jsem pracovala v rádiu, tedy nejprve v Československém a později veřejnoprávním Českém rozhlase.

Začalo to ve francouzské redakci zahraničního vysílání. Za bolševika to byla jen propaganda. Zůstala jsem na zkušební dobu a pryč. Pak jsem byla v redakci zábavy. Přišla nabídka, no spíše výzva, ke vstupu do KSČ. Logicky v hlásné troubě komunistické vlády. Nevstoupila jsem a ustála jsem. Dislokované pracoviště na Národní třídě v Paláci Metro v 1. patře. Tam jsem zažila rok 1989. Rozhlasové OF, bouřlivé schůze a azyl v dalším dislokovaném pracovišti v Opletalově ulici.

V 90. letech přestěhování redakce zábavy do hlavní budovy rozhlasu na Vinohradskou třídu. A v roce 1994 přechod ze stanice Praha (dnes Dvojka) na Radiožurnál. Zásadní změna, z redakce zábavy do redakce zpravodajství. Živé vysílání, adrenalin, rychlost. Postupný přechod od rozhlasových pásek k digitálu. A v roce 1997 začátek mého politického zpravodajování.

Desítky stresových situací, stovky vztahů, miliony emocí. A kus života, za který jsem vděčná.

rádio