Archiv pro rubriku: Konstelace a trauma

Poznámky k hl. pojmům konstelační metody

Každý to nějak máme

Soud je tak snadný a tak zákeřný. Nesoudit se člověk musí učit.

Nedávno mi jedna známá předložila soud v domnění, že se z něho budu radovat. Její kamarádka měla podobnou zkušenost s jednou osobou jako jsem před časem měla já. Důvod k radosti jsem opravdu neměla. Vnímala jsem vážnost předložené situace, ale k soudu jsem se nepřipojila. Pokoušela jsem se své známé vysvětlit, že zmíněná osoba to teď tak prostě má. Soud sice na chvíli může pomoci těžkým emocím, které dotčený cítí, ale ve výsledku nic dobrého nepřinese. Naopak, pachuť ze soudu zůstává dlouho a požírá naši citlivost. Co však dělat s bolestí vážné situace?

Je možné si představit, že každý z nás v každém okamžiku dělá to nejlepší, co může? Je to těžké, když si představíme ty nejhorší varianty lidského konání, že? Ale co když to platí i přesto? Co když opravdu každý z nás, na základě zkušeností, znalostí, okolností a stavu své duše děláme v danou chvíli to nejlepší, co můžeme? Aplikujme tuto tezi na své skutky, ne na skutky druhých, kteří nám ublížili. Je to možné? Nikdy nikomu do hlavy nevidíme. Tím méně do duše. Každý jsme neopakovatelným, neuvěřitelně krásným a bohatým stvořením. Každý. A každý to právě teď „nějak máme.“ Neznamená to, že tak, jak to právě máme, je to dobré nebo špatné. A už vůbec to neznamená, že to za chvíli nemůžeme mít jinak. Prostě teď je teď. Místo soudu je lépe mluvit o svých emocích. Např. – toto jednání mě tak zranilo. To také byla podstata sdělení mé známé o události, která se stala její kamarádce. My často děláme opak. Své emoce zakrýváme a aktéry situací soudíme.  Přiznání emocí nás s druhými spojuje, soud nás od nich odděluje. Mým hlubokým přesvědčení je, že spojení je lepší. 🙂 Zkrátka každý to nějak máme.

Sobota 20. 9. 2014

Někdy to může být zcela obráceně

Známý vás o něco požádá. Vy byste rádi vyhověli, ale to, co byste měli udělat, je pro vás nepřijatelné. Jak známému službu odmítnout? Znáte to? Ó, jak je to nepříjemné.! Někdy se snažíme dělat, že vlastně žádost vůbec nezazněla. To ale vychází, jen pokud je onen známý velmi nesmělý nebo to není až tak blízký známý. Asertivní člověk zpravidla svou žádost připomene. Ve škole se učíme mnohému, ale o citlivosti se dozvídáme až v životě. Jak říci blízkému člověku, že jeho žádosti nevyhovím a přitom se ho nedotknout?

Pokračování textu