Archiv pro rubriku: Babičky

Mé milé klientky z CSS Praha 2

Sváry

Někdy se to stane. Dostanete se do sporu, aniž chcete. A čím víc se snažíte spor urovnat, tím hůř. Právě to prožívám a fakt nechápu. Nechápu sílu hněvu svého kamaráda. Nechci se dostat do situace, že bych na tuto hru vzteku naskočila. Je mi z toho smutno, zle. – Dnes čtení s babičkami. Pokračujeme s knihou Andělé nás neopouštějí. Všechny přečtené povídky jsou na téma svárů, hádek, nesmiřitelnosti a jak s tím. Např. jedna povídka o tom, jak se holčička vzteká. Její dědeček ji nekárá, nebije, řekne jediné: „Z toho by měli v pekle radost.“ A ono to zafunguje. U každé povídky se se seniorkami zastavíme a probíráme. Na konci, už po rozloučení, ke mně jedna z milých dam přistoupí a říká: „Zlobila jsem se na svého syna. Jsme ve sporu. Amě to teď bolí. Co mám dělat? Mám mu já první nabídnout smír, když jsem matka a on je syn?“ Tak rychlou reakci na četbu jsem nečekala. Probraly jsme to s paní, na které bylo vidět, jak ji situace opravdu trápí, i s pracovnicí Domova seniorů. Řešení určitě je. Vždy je řešení, když si člověk uvědomí, jak ho konflikt s někým bolí, vězní, bere energii. Zatímco smíření přináší úlevu, klid a možnost krásných společných zážitků. Cestou domů jsem zůstala v úžasu nad kvetoucím stromem. I ve velkoměstě se dějí zázraky jara.

strom

Pondělí 2. 5. 2016

Dobrořečit, nezlořečit

S mými klientkami v domově seniorů Praha 2 jsme začaly s novou knihou. Dočetly jsme Babičky a andělé Eduarda Martina a začínáme jeho Andělé nás neopouštějí.

andělé nás neopouštějí

Jedna povídka vypráví o knězi, který byl za minulého režimu vězněný. Nikdy si nestěžoval. Dokonce ani tehdy, když někdo z jeho horlivých známých věznitele haněl. Tento kněz měl totiž heslo – dobrořečit, nezlořečit. Vzpomněla jsem si na sobotní procházku po kostelech Prahy 2. Tuším, že u Panny Marie Bolestné nás otec Josef upozornil na štuky kaple, kde byly jazyky. A vysvětlil nám symboliku – jazyk může být nebezpečnou zbraní. Tak jsem to babičkám hned řekla. Když se někoho zeptáte na desatero, většina odpoví pátým přikázáním Nezabiješ. Právě v tomto přikázání je však nejen zapovězení vraždy, potratu, eutanazie, ale také hněvu, pomsty, nenávisti. A to jsou projevy, které souvisejí s jazykem, se slovem. Slovem, tedy jazykem jde těžce zranit, nebo významně posílit. Takže docela dobré heslo: Nezlořečit, dobrořečit!

Úterý 26. 4. 2016

S autorem

Pondělní setkání. Na Modré pondělí. Nejprve nám. Míru a čaj s mazancem – slavnost Prahy 2. A poté mé milé dámy v Domově seniorů. Tentokráte beseda s autorem právě čtené knihy – Babičky a andělé. Krásné setkání. Martin Petiška, syn Eduarda Petišky. Vyprávěl dámám, jak ho napadly krátké příběhy rozhovorů babičky se čtyřletým vnukem, vyprávěl o svém tatínkovi i mamince, která dosud žije. Vyprávěl i o smrti a naději, o lásce, vztahu a úsměvu. Krásné setkání. Jen jsem si zapomněla pořídit foto. Ale třeba ještě někdy…

Úterý 22. 3. 2016

Zelí a čerti

V Domově seniorů čteme právě Babičky a andělé Edurarda Martina. Jedna z povídek o čtyřletém chlapci, který chtěl mamince udělat radost, tak pro ni u stánku zelináře vzal hlávku zelí. Matka to zjistila, chlapci nasekala a zelí vrátili. Chlapec si o tom povídá s babičkou. Vysvětluje, že chtěl mamince udělat radost a teď ho bolí zadnice. Babička mu ale řekne, že takto radost udělal čertům. Kluk nejprve připouští, že tedy chtěl udělat radost mamince a čertům. Po rozmlouvání s babičkou nakonec pochopí, že radost mamince a čertům se vylučuje. Úžasná lekce. Nevím, zda bychom občas, takto jednoduchou a pochopitelnou lekci nepotřebovali i my, dospělí.

E.Martin

Středa 24. 2. 2016

Jdeme do české literatury

Na radu milé paní knihkupkyně z prodejny knih převážně Karmelitánského nakladatelství Kostelní Vydří jsem pro mé milé dámy z Domova seniorů Praha 2 tentokráte vybrala českou literaturu. Začínáme číst knihu Eduarda Martina (syn spisovatele Eduarda Petišky) Babičky a andělé.

E.Martin

Po „Ten, který si všímal“ Andy Andrewse to bude, doufám, další povzbuzení mých klientek. Knížka – jak upozorňuje vydavatel – je nenásilnou meditací ve formě „encyklopedie dětských otázek“ a odpovědí babičky. Už se těším na její přijetí mými milými společnicemi pondělních odpolední. 🙂

Pondělí 25. 1. 2016

Koncert u Klimenta

Dnes místo čtení v Domově seniorů Praha 2 návštěva koncertu v katedrále sv. Klimenta v Karlovce.

Kliment

Běžela jsem tam, protože kvůli předchozímu jednání jsem šla o pár minut později. V kostele ale z Domova seniorů nikdo. Koncert skvělý! Stále jsem se ohlížela. Po polovině programu se nakonec klientky z Prahy 2 objevily. Řidič s nimi neplánovaně udělal okružní jízdu Starým Městem pražským. Místo do Karlovy ulice měl totiž plánek do kostela sv. Klimenta u Petrského náměstí. Jo, zamotat se s dodávkou v uličkách Starého Města je docela rébus. Zase však viděly dámy místa, kam se už dlouho nedostaly. A poslední část koncertu mé milé babičky stihly a líbil se jim.

babičky 2

Příští pondělí opět pokračujeme v četbě. Thierry Bizot – Anonymní katolík. 🙂

Pondělí 20. 7. 2015

Výlet na Vyšehrad

Mé milé dámy za Domova seniorů byly na výletě. Na Vyšehradě. Takový výlet potřebuje dobrovolníky. Bylo mi ctí s nimi být i jinak než u četby. Bylo krásně, sluníčko, výhled skvělý. Většina z dam je z Prahy 2, a tak dominanty města zná. Pohled na Vltavu vždy potěší.

Na Vyšehradě

Když dámy odjely, ještě jsem si prošla hřbitov a cestou zpět přes Albertov. Myslím, že tuto cestu, která nahoře končí v Apolinářské 10, mnoho Pražanů nezná. Jsou krásné, Albertovské stráně.

Albertov

Sobota 18. 4. 2015

Křižovatky dočteny

Pondělní čtení v Domově seniorů – ukončen romám Wm. Paula Younga Křižovatky. Mé milé dámy byly výjimečně pozorné posluchačky. Dvě poslední kapitoly jsem pro jistotu četla dvakrát. Stálo to za to. „Teď přichází to nejlepší!,“ končí autor román v okamžiku, kdy hlavní hrdina Tony uzavřel svou životní pouť.

Slíbila jsem babičkám, že další kniha bude česká. Docela jsem si lámala hlavu s tím, co vybrat. Inspiraci jsem našla na FB – Karel Čapek má letos výročí narození. Tak jsem sáhla po Povídkách z jedné a z druhé kapsy. A milé dámy byly nadšené. Příští pondělí tedy s Čapkem začínáme.

Čapek

Úterý 13. 1. 2015

Proč? Proto!

Včera u mých babiček. Přišla jsem do domova seniorů a žasla jsem. Místnost pro aktivity plná. Čtyři nové dámy! Tak jsem je v úvodu seznámila s tím, co čteme a pustila se do toho. Dámy poslouchaly pozorně. I ty nové. Jen jedna asi tak v desetiminutových intervalech vstávala a ohlašovala: „Promiňte, já musím jít. Čeká na mě taxi!“ Sociální pracovnice pokaždé dámu upozornila, že až taxi přijede, dostaneme zprávu. Dáma byla možná ze všech v nejlepším fyzickém stavu. Měla jen hůlku, byla čiperná a na začátku čtení recitovala ukázky z díla K. H. Borovského. Ostatní dámy ji  s přibývajícím časem sledovaly s čím dál větší shovívavostí.

Alzheimer či spíše stařecká demence. Brr! Hrozná slova. Skutečnost ale taková je. Dožíváme se stále vyššího věku. Ovšem ve většině s různými omezeními života. V očích několika babiček jsem četla sdělení: „Má to ještě vůbec cenu? Takto?“ Já to samozřejmě nevím. Nejsem Bůh, tak záměr neznám. Vím jen, že klientky domova seniorů se za dobu, co je každý týden vídám, mění. Usmívají se, mají chuť do zbytku života, jsou na sebe milé. Myslím, že život, pokud je, má vždy cenu. Tak proto!

Úterý 2. 12. 2014