Sváry

Někdy se to stane. Dostanete se do sporu, aniž chcete. A čím víc se snažíte spor urovnat, tím hůř. Právě to prožívám a fakt nechápu. Nechápu sílu hněvu svého kamaráda. Nechci se dostat do situace, že bych na tuto hru vzteku naskočila. Je mi z toho smutno, zle. – Dnes čtení s babičkami. Pokračujeme s knihou Andělé nás neopouštějí. Všechny přečtené povídky jsou na téma svárů, hádek, nesmiřitelnosti a jak s tím. Např. jedna povídka o tom, jak se holčička vzteká. Její dědeček ji nekárá, nebije, řekne jediné: „Z toho by měli v pekle radost.“ A ono to zafunguje. U každé povídky se se seniorkami zastavíme a probíráme. Na konci, už po rozloučení, ke mně jedna z milých dam přistoupí a říká: „Zlobila jsem se na svého syna. Jsme ve sporu. Amě to teď bolí. Co mám dělat? Mám mu já první nabídnout smír, když jsem matka a on je syn?“ Tak rychlou reakci na četbu jsem nečekala. Probraly jsme to s paní, na které bylo vidět, jak ji situace opravdu trápí, i s pracovnicí Domova seniorů. Řešení určitě je. Vždy je řešení, když si člověk uvědomí, jak ho konflikt s někým bolí, vězní, bere energii. Zatímco smíření přináší úlevu, klid a možnost krásných společných zážitků. Cestou domů jsem zůstala v úžasu nad kvetoucím stromem. I ve velkoměstě se dějí zázraky jara.

strom

Pondělí 2. 5. 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *