Proč? Proto!

Včera u mých babiček. Přišla jsem do domova seniorů a žasla jsem. Místnost pro aktivity plná. Čtyři nové dámy! Tak jsem je v úvodu seznámila s tím, co čteme a pustila se do toho. Dámy poslouchaly pozorně. I ty nové. Jen jedna asi tak v desetiminutových intervalech vstávala a ohlašovala: „Promiňte, já musím jít. Čeká na mě taxi!“ Sociální pracovnice pokaždé dámu upozornila, že až taxi přijede, dostaneme zprávu. Dáma byla možná ze všech v nejlepším fyzickém stavu. Měla jen hůlku, byla čiperná a na začátku čtení recitovala ukázky z díla K. H. Borovského. Ostatní dámy ji  s přibývajícím časem sledovaly s čím dál větší shovívavostí.

Alzheimer či spíše stařecká demence. Brr! Hrozná slova. Skutečnost ale taková je. Dožíváme se stále vyššího věku. Ovšem ve většině s různými omezeními života. V očích několika babiček jsem četla sdělení: „Má to ještě vůbec cenu? Takto?“ Já to samozřejmě nevím. Nejsem Bůh, tak záměr neznám. Vím jen, že klientky domova seniorů se za dobu, co je každý týden vídám, mění. Usmívají se, mají chuť do zbytku života, jsou na sebe milé. Myslím, že život, pokud je, má vždy cenu. Tak proto!

Úterý 2. 12. 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *