Archiv pro měsíc: Duben 2016

Dobrořečit, nezlořečit

S mými klientkami v domově seniorů Praha 2 jsme začaly s novou knihou. Dočetly jsme Babičky a andělé Eduarda Martina a začínáme jeho Andělé nás neopouštějí.

andělé nás neopouštějí

Jedna povídka vypráví o knězi, který byl za minulého režimu vězněný. Nikdy si nestěžoval. Dokonce ani tehdy, když někdo z jeho horlivých známých věznitele haněl. Tento kněz měl totiž heslo - dobrořečit, nezlořečit. Vzpomněla jsem si na sobotní procházku po kostelech Prahy 2. Tuším, že u Panny Marie Bolestné nás otec Josef upozornil na štuky kaple, kde byly jazyky. A vysvětlil nám symboliku - jazyk může být nebezpečnou zbraní. Tak jsem to babičkám hned řekla. Když se někoho zeptáte na desatero, většina odpoví pátým přikázáním Nezabiješ. Právě v tomto přikázání je však nejen zapovězení vraždy, potratu, eutanazie, ale také hněvu, pomsty, nenávisti. A to jsou projevy, které souvisejí s jazykem, se slovem. Slovem, tedy jazykem jde těžce zranit, nebo významně posílit. Takže docela dobré heslo: Nezlořečit, dobrořečit!

Úterý 26. 4. 2016

Nemoci

Nemoc přichází vždy nevhod. Nevhod z hlediska naší reality. Je ale opravdu nevhod? Nebo má nějaký smysl, který nevidíme? Zvláštní. Sama restartuji po nemoci jen velmi zvolna. A dnes dvě omluvy kvůli nemoci. Od příbuzných a dlouholeté kamarádky. Jak je to? - No, stejně se jednou všichni sejdeme! Takže přípravy v plném proudu. Maso na sekanou namícháno, potřebné nakoupeno. Teď ještě brzy usnout a zítra vzhůru ke sv. Apolináři.

Pátek 22. 4. 2016

Uf, viróza

Přišla skutečná nemoc. Hrůzná viróza. Po dvanácti letech. Víc jak týden v posteli. Spánek, bolesti, kašel, horečka. Zastavení. Všechny plány a programy škrtnuty. - Dnes začíná restart. Docela dobře, protože od 6.00 hodin ráno. Včetně cvičení. Někdy je takové zastavení fakt dobré! A tak opět musím jen děkovat, děkovat a děkovat.

Středa 13. 4. 2016

Střed

Střed nebo začátek. Obracení. Včera důležitá informace - bolest má křesťan odstraňovat, kříž nemá odhazovat. Najednou tolik zmatků dostává jasné obrysy. A možnost řešení. Ale nikoliv přednostně "po lidsku." Bolest v duši se dá řešit jen s Duchem. A teprve pak i v každodenní realitě.  Jak jednoduché zjištění, na které často léta, třeba i celý život čekáme. Příběh páru, kterému se narodilo první dítě postižené. Přijali. Dítě žilo jen pár minut. Druhé dítě žilo necelou hodinu. Přijali Při očekávání třetího dítěte objevili lékaři matce rakovinu. Přijali. Ona udělala vše, aby dítě přivedla na svět. Pak sama odešla. "Jak se s tím může člověk smířit, jak to může přijmout?," ptala se má kolegyně. Odpověď otce Josefa? "Nevím. Bez Svatého Ducha to možné není." Těžkosti, zmatky, tragédie, utrpení. Jaký mají smysl? Nevíme. Jedině ve světle je možno ho zahlédnout. V Jeho světle. Když se na ně spolehneme. A že je to opravdu, opravdu těžké, to všichni víme. Tak tak, střed nebo začátek.

Středa 30. 3. 2016