Archiv pro měsíc: Říjen 2015

Mí drazí Velehradští u Ignáce

Ještě v roce 2003 jsem si neuměla představit, že budu další léta trávit začátek července na Velehradě. To už je dávno skutečností. 🙂 Ještě minulý týden jsem si neuměla představit, že moji milí Velehradští budou mít koncert v naší farnosti sv. Ignáce. Sbor arcibiskupského gymnázia na Velehradě.

Velehradské gymnázium

Úžasné, úžasné, úžasné! Po mši, při které sbor zpíval, ještě koncert. Přijel s nimi i ředitel gymnázia, milý Michal Hegr.

ředitel velehradského gymnázia Jeho vystoupení uvedl rektor kostela sv. Ignáce, Pater Josef Čunek. P.Čunek a M.Hegr Ve výsledku vcelku dlouhý večer. Velmi však, velmi krásný. Kus Velehradu v Praze. Bomba! Bohu díky! Úterý 27. 10. 2015

Zpátky v pavučině

To se člověk vrátí z dovolené a jenom žasne. Zpět v realitě dnes znamená zpět v pavučině. Zprávy se na něho valí jedna za druhou, ale vyznat se v nich může tak leda kočka. Beztak jsou pro kočku. Jak, kdo, kde, koho, proč a nač! Ostatně první telefonát doma jsem měla z médií. Ptákovina, na štěstí telefonující byl milý. Přesto mě chvílemi mrazí. V daleké cizině vše v řádu, v radosti, ve smyslu. Tady? Totální chaos. Ve všem. Kdyby to šlo, zamluvila bych si místo v krásném domově seniorů u karibské zátoky ...

domov seniorů v zátoce ... nebo rovnou v hrobce nad mořem. Deshaies - hřbitov 1 Ale nejde to. Tak přestávám hudrovat a zase se sžívám s místním společenstvím roku 2015. Uf. Pondělí 26. 10. 2015

Slunce, moře, radost – to je Karibik

Karibik. Dlouhodobý sen. Jak jsem se tam najednou ocitla? Napsala kamarádka někdy před třemi měsíci - je sleva na letenky, na Guadeloupe. Jedu s přítelem. Nechceš se přidat? Další kamarádka souhlasila, a tak jsem i já řekla své "jo." Nízkonákladový výlet do Karibiku. Jako seslaný z nebe. Nevěděla jsem, zda se to opravdu uskuteční. Do poslední chvíle. Ale stalo se. Tak jo:

Dana na letišti

Cesta dlouhá. Nekonečná. Ale pak už vše jako dárek. První moře za chalupou. Okolí vypadalo jako Slapy. Jen mnohem teplejší, čistější a přívětivější. Každá hlava ve vodě zdravila: "Bonjour!"

Bouillante-koupání

Jednotlivé zážitky vylíčím na tomto webu jinde. Tady jen nejdůležitější - požehnaná země, požehnaný prostor, požehnaní lidé. Jeden z domorodců mi řekl: "Máme slunce, moře, muziku a úsměv. Nic víc nepotřebujeme." - Ano, bylo to setkání s velkou radostí ze života. Na každém kroku. Když prodejkyně na pláži ručně hoblovala krychli ledu na sorbet, když rybář překládal své ryby, když stánkař připravoval své plněné placky, když maminka nesla spícího synka z pláže. Když jsem viděla veliké hrobky mrtvých s nejlepším výhledem na moře ve městě. Když se stromy v pralese tulily jeden k druhému. Když se spojoval Karibik s Atlantikem. Když kolemjdoucí na ulici neklopil oči. Chci se tam vrátit.

Karibik a Atlantik Středa 21. 10. 2015

Cesta

Cesta je otevřená příležitost. Na cestě se potkáváme. S lidmi, přírodou, duchem i hmotou.  Na cestě se dějí věci. Na těch malých, každodenních i na těch velkých, mimořádných. Příprava je téměř dokončena. Ráno - vzhůru. Na cestu! Et bon voyage.

od Nuselského mostu Pátek 9. 10. 2015

Perspektiva

"Když jsme spokojení a nadšení, druzí lidé jsou s námi rád. Ano, nebo ne?" "Ano." "A za předpokladu, že příležitosti a povzbuzení přicházejí od lidí, co se děje s člověkem, se kterým jsou všichni rádi?" Začínal jsem chápat. "Dostávají víc příležitostí a povzbuzení?" troufl jsem si. "Správně," potvrdil Jones. "A co se děje se životem plným příležitostí a povzbuzení?" Když jsem otevřel ústa, abych promluvil, stařec odpověděl za mě. "Život plný příležitostí a povzbuzení nachází pořád víc a víc příležitostí a povzbuzení, což s sebou nutně přináší úspěch." Když Jones uviděl v mém výrazu naději a nové pochopení, zvedl prst. "Musím tě ale varovat," říkal, "že platí i opat tohoto principu. Když je člověk negativní, pořád si stěžuje a je protivný, druzí se mu budou vyhýbat. A takovému člověku se dostává méně povzbuzení a příležitostí - protože s ním nikdo nechce být. A víme, co se děje se životem bez příležitostí a povzbuzení..."

Andy Andrews - Ten, který si všímal, 1. kap. , str. 18, odst. 4 - 9, Návrat domů, Praha 2013

A. Andrews Pondělí 5. 10. 2015

Rány si lízáváme u Dvou Marií

První říjnové nedělní ráno v Krumlově bývá náročné. Nebylo to ani tentokráte jinak. Na snídani jen taktak. Pak chvíli posezení u řeky.

u řeky Klasická cesta - ke Dvěma Mariím. Na terásce Nakouřený švihák, medovina, zelňáky a poslední pohledy. od Papasu

A pak Papas pro lehký oběd. - Tři dny vždy utečou rychle jako voda kolem Krumlova. Vždycky. Jako sám život. A že fakt pádí. Všichni účastníci na tradičním prvním říjnovém víkendovém setkání mají šedesátku na krku. Navzdory tomu je někdy s námi jako na dětském pískovišti. Až k pláči a k smíchu zároveň. Tak už to je. Každopádně rok od roku vnímám, že naše těla našim duším nestačí. Znovu se loučím, milý Krumlove! Kéž se za rok ve zdraví a živí sejdeme. To není vůbec málo.

fakt dobré Neděle 4. 10. 2015

Element – rušivý?

První říjnová sobota v Krumlově má každoročně svůj daný průběh - přesně v poledne hřbitov, poté les a pak oběd nejlépe někde na slunné krumlovské terásce. Na hřbitově nás letos čekalo překvapení. Hrob našeho kamaráda neoznačen. Před týdnem měl pohřeb jeho otec. Svého syna přežil o 17 roků.

k Rudovi Walter

Pak do lesa k rybníku jménem Sebevrah. Tam to před léty vše skončilo. Nebo začalo? Nikdo neví jak a nikdo neví proč.

pomník v lese Procházka celým Krumlovem. U oběda se nás sešlo docela dost. partička 3 A večer podle libosti každého. Několik podniků, řada přípitků a téměř v závěru koncert místní kapely Element. Juchů! U Bejka - Element

Sešlo se nás nakonec mnohem víc. Počáteční radost ze shledání vystřídaly dávné emoce. A tak vedle Elementu bylo několik rušivých elementů, pár fernetů se slzami a také jeden dřevěný kašpárek. Zatáhli jsme za správný konec? A co vy? 🙂

Sobota 3. 10. 2015

   

Via Krumlov

Nejbližší víkend 3. říjnu. Výročí. Smutné. Letos už sedmnácté. Jedeme do Krumlova za Rudou. Děláme to, co jsme léta dělali s ním. Chodíme po městě, tu si dáme kafíčko, tu pivko, tam oběd, tam se fotíme, tam si vykládáme historky. Letos jsme začínali páteční večeří v Rybářské baště v Rybářské ulici. Oči Milana mluví za vše.

Milan

Pak jsme vyrazili na večerní procházku městem. V Šatlavě vždy dobře grilovali. Přijel hladový kamarád a my dali dvě vepřová kolena. Byla však nad naše síly.

porcování kolen

Pak Cikánská jizba, která je už od loňska nekuřácká - pokrok nezastavíš. A následoval Hostel. Každá cesta by měla mít nové dojmy. Tady také nový dojem přišel. Dost nelichotivý. Nejen, že se v klasické krumlovské "dupárně" nekouří, ona tam není ani noha. Tak jsme jen zavzpomínali na doby, kdy se tam hrálo a tančilo až do rána. Rozloučili jsme se se dvěma hosty a odešli na kutě. Ještě před spánkem jsem měla úžasný pohled z okna svého penzionového pokoje.

z okna u Matesa Pátek  2. 10. 2015

Stínová rodina

V naší zemi jsme poznali stínovou vládu, stínové ministry. Kdo ale má stínovou rodinu? Odvážím se tvrdit, že já. Můj stínový manžel Radko je ženatý. Má úžasnou ženu Gabušku. A já mám úžasnou stínovou rodinu. No, škádlíme se takto. Baví nás to. Zároveň je to i trochu vážně. Radko mi např. slíbil, že až umřu, bude se mi starat o hrob. To není málo. 🙂 Vídáme se za léta čím dál častěji. Teď i díky tomu, že chodím ke kadeřnici do domu, který je přes dvůr od jejich bydliště. A tak se rádi poté setkáme. Včera Radko dokonce - kvůli mně -  přišel z práce dřív. Ne, to není možné! To je radost!

rodina Pátek 2. 10. 2015

Zase z Facebooku

Dnešní zamyšlení - 1. 10. KDYŽ JEŽÍŠ VSTOUPÍ NA PALUBU „Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi…“ Lukáš 5:3 Jednoho dne Ježíš „… uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: ‚Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!‘ Šimon mu odpověděl: ‚Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.‘ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly“ (Lukáš 5:2–6). Je tvá situace stejná, jako byla Šimonova, neboli Petrova? Máš před sebou bezútěšné vyhlídky a tvé sítě jsou prázdné? Zkusil jsi všechno, co jsi mohl, a máš chuť to vzdát? To se stává. Někdy se dostaneš do bodu, kdy prostě přestaneš očekávat cokoliv dobrého. Prožil jsi příliš mnoho zklamání a bojíš se snít, usilovat, pokračovat nebo rozšířit své obzory. Ježíš ví, jak moc ses snažil, a nyní tě vybízí, abys to zkusil znovu – tentokrát s ním. Ať zápasíš s depresí a mučivými vzpomínkami, s nezaměstnaností, závislostí, finančním selháním nebo nemocí, Pán nových začátků chce vstoupit na tvou palubu. Pokud mu to dovolíš, ukáže ti, co máš dělat. Možná, že ti řekne něco, co ti zpočátku nebude dávat smysl. Jestli ale jsi ochoten reagovat jako Šimon Petr: „Ale na tvé slovo spustím sítě“ (Lukáš 5:5), pak jsi na prahu zázraku. Proto pozvi Ježíše na palubu a sleduj, jak se tvá situace změní. Čtvrtek 1. 10. 2015