Archiv pro měsíc: Červenec 2015

Beranice

Další obnovený kontakt přes facebook. Prostřední dcera mých francouzských přátel, Bérénice.

Bérénice

My jsme jí v češtině, doma říkali Beranice. Naposledy jsem ji viděla někdy v roce 98 nebo 99, kdy u nás tehdy sama, ještě ne osmnáctiletá, trávila část prázdnin. Byla to pro mě zvláštní zkušenost. Pěkná, mladá Francouzska a asi 7 letý můj syn. Trochu ji zlobil. Jednou jsem je nechala chvíli doma samotné, a když jsem přišla - pohroma. Syn ji zamkl do temné koupelny. Pak jsme asi týden trávili u známé v Kutné Hoře. Tam se Bérénice rozhodla poznat muže jako žena. No, kdo vychovával čerstvé adolescenty, tak si to umí představit. Samozřejmě jsem ničemu zabránit nedokázala. Jestli tedy něco bylo, což jen tuším. Když Bérénice odjížděla, řekla mi: "Budeš skvělá máma. Jen bys neměla být tak úzkostlivá." Trochu jsem devět měsíců trpěla, ale vše dobře dopadlo. Pak jsem ale ztratila všechny kontakty na rodinu, zvláště matku a otce. A dnes jsem skvělou Bérénice našla na fb. Žije v Paříži a je herečka a režisérka. Tak jsem vyštrachala dávnou fotku, kdy tu byla celá její rodina.

Sandovi 001

Zleva její starší bratr Nicolas, vedle mladší sestra Thais, s brýlemi Bérénice, za ní jejich otec André a za ním já. Začátek 90. let. Obnovený kontakt mě bude stát kupu času a úsilí. Chystám se k velkému dopisu a tudíž i k mimořádnému probuzení mé francouzštiny. Bože, díky!

Pátek 31. 7. 2015

Klobouky

Včera návštěva prodejny klobouků v Lazarské ulici. Bomba. Miluji klobouky. Jeden vydařenější než druhý. Z modistické dílny paní Daniely. Koupila bych je snad všechny, kdyby mi to mé finance dovolily. Možná bych je pak rozdávala. Je škoda, že nošení klobouků u nás příliš nefrčí.  Pár jich mám v obchodě vyhlédnutých. Klobouky jsou jediný důvod, proč lituji, že nejsem anglická královna. Každý přece musí uznat, že mít na hlavě podobné umělecké dílo, je opravdová, veliká, až dětská radost.

klobouk Čtvrtek 30. 7. 2015

Léto – zima

Dělím lidi na letní a zimní typy. Mám mezi svými známými mix. Jsem absolutně letní člověk, naturelem ostrovní. Jako hodně mladá jsem byla na Korsice. Tamní podnebí jsem shledala pro mě zcela vyhovujícím, aniž jsem tehdy tušila, že je i jiná souvislost, proč právě Korsiku považuji za ideální místo k životu. Narodila jsem se ale ve středu Evropy, a tak už tu dožiji. Zatímco jsem půl života se zimou bojovala, dnes jsem se ji naučila přijímat. Těm, kteří spílají letním dnům, říkám: "Tak to ten týden v roce vydržte, prosím!" O moc déle to v ČR netrvá.  Svatá Anna - chladna z rána. A dny se zkracují. Včera tma už ve 21.15. Půlka prázdnin za námi a pro mě sešup k podzimu a zimě. Ale, jak jsem napsala, přijímám. Třeba se poštěstí a kousek příští zimy zažiji takto nějak:

sjezdovky Středa 29. 7. 2015

Modlitba

Otče, svěřuji se do tvých rukou. Učiň se mnou, co uznáš za vhodné. Děkuji ti za vše, co se mnou učiníš. Jsem na vše připraven, vše přijímám. Kéž se stane tvá vůle se mnou a s veškerým tvým stvořením. Drahý Pane, po ničem jiném netoužím. Do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Přináším ti ho se vší láskou svého srdce, neboť tě miluji, Pane. Dávám se ti, vydávám se do tvých rukou bezvýhradně, v nezměrné důvěře, protože ty jsi můj Otec.

Brennan Manning: Evangelium zlomených, 6. kap. - Grazie, Signore, str. 80, odst. 3,  Návrat domů, Praha 2008

Evangelium zlomených Úterý 28. 7. 2015

Podnožka

Výjezd do IKEA. Docela výletní. Přejela jsem odbočku na nákupní zónu a pěkně jsem si prohlédla okolí. Chýně apod. Ale nákup se nakonec zdařil. Přivezla jsem si podnožku. K psacímu stolu. Je bezva.

podnožka Jen jsem samozřejmě nakoupila i řadu dalších věcí. V mrazáku se mi ve formičkách dělá zmrzlina, večer jsem si v malé misce zapékala rajčata a na terase čeká nový velký květináč. A v žaludku mám bouři. Pondělí 27. 7. 2015

Ranní slejvák

Dala jsem večer prádlo do pračky. Chtěla jsem dát sušit přes noc, ale nakonec jsem se rozmyslela. Pračka má časovač. Nechala jsem tedy prát brzy ráno. V půl osmé se dívám na pořádný slejvák. Prádlo vyprané. V pračce počkalo. Vzduch se pročistil a teď už se vše suší v mírném vánku. 🙂

prádlo Sobota 25. 7. 2015

Takový divný pocit

Vyjdu z domu a zastaví mě mladík. Ptá se, zda jsem z Prahy. Po odpovědi mi začne vykládat, že v Praze pracoval, ale skončil a oni mu nechtějí vydat zápočtový list. Řekli mu, ať se kvůli tomu soudí. Znám různé finty na získání peněz, tak mu říkám, že s tím mu neumím pomoci. Zeptal se ještě, že kdyby se soudil a prohrál, zda by musel zaplatit soudní výlohy. Potvrzuji to. On odchází. Nežádá peníze. Nic. Tak pokračuji a je mi divně. Neměla jsem ho odkázat na pracovní úřad? Nevím. Zvláštní setkání a divný pocit. Tak alespoň podvečerní ulici na závěr.

Vinčná 2 Pátek 24. 7. 2015

Poštovní služby

Rozhodla jsem se dnes poslat dopis. Dopis proto, že jiná komunikace není, byť jsme ve světě komunikačních technologií, s adresátem možná. Nemám doma známky. Jdu tedy do trafiky. Ta je dočasně zavřená kvůli rekonstrukci. Vydám se na poštu. Zavřeno? Otevírají mi dva mladíci a diví se, že nevím, že pošta je už rok a půl zrušená. 🙁 Inu jdu do obchodního centra. Tam dostanu známky, ale zírám na ně jako puk.

známky

Je to totiž knížečka s malými obrázky Jů a Hele. "Co s tím mám dělat?", ptám se prodavačky. "Sundavá se to jako samolepka," odpoví žena. Vážně jsem zcela ohromena. A na známce nikde její hodnota. Tak to jsem tedy zaspala dobu, říkám si.  Nejen na sociálních sítích, ale i v poštovních službách je to kvapík.

Čtvrtek 23. 7. 2015

Koncert u Klimenta

Dnes místo čtení v Domově seniorů Praha 2 návštěva koncertu v katedrále sv. Klimenta v Karlovce.

Kliment

Běžela jsem tam, protože kvůli předchozímu jednání jsem šla o pár minut později. V kostele ale z Domova seniorů nikdo. Koncert skvělý! Stále jsem se ohlížela. Po polovině programu se nakonec klientky z Prahy 2 objevily. Řidič s nimi neplánovaně udělal okružní jízdu Starým Městem pražským. Místo do Karlovy ulice měl totiž plánek do kostela sv. Klimenta u Petrského náměstí. Jo, zamotat se s dodávkou v uličkách Starého Města je docela rébus. Zase však viděly dámy místa, kam se už dlouho nedostaly. A poslední část koncertu mé milé babičky stihly a líbil se jim.

babičky 2 Příští pondělí opět pokračujeme v četbě. Thierry Bizot - Anonymní katolík. 🙂 Pondělí 20. 7. 2015