Archiv pro měsíc: Červen 2015

Na druhý břeh

Sobotní farmářské trhy na náplavce tradiční. K obědu slávky a krevetový špíz. Pak přívozem na smíchovskou náplavku, kde je dvoudenní trh českých oděvních návrhářů.

přívoz na Smíchov Přívoz, skvělá věc. Za lístek MHD na druhé straně řeky za pár minut. A nabídka Prague fashion market opravdu lákavá. Dnešní homilie na téma: Dáváním nikdy neztrácíme. Každý ať dá podle toho, co má. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jiným prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. (srv. 2Kor 8, 11-14). Neděle 28. 6. 2015

Sousse. Kde příště?

Včera odpoledne v senátu a tento krásný pohled. senát

Dnes hrozná zpráva o třech atentátech. Ten v hotelových komplexech v tuniském Sousse mě zvláště zasáhl. Byla jsem tam v roce 2002. Vůbec nechápu myšlení teroristů. Umím pochopit osobní problémy, emoce, ale toto skutečně ne. Student jde na pláž a začne střílet do zcela cizích lidí. Bez konkrétní motivace je zbaví života s vidinou, že o svůj vlastní přitom také přijde. Zpráva mě nezasáhla jen proto, že ta místa znám. Vím, jak si lidé váží práce v hotelu. Často živí celé rodiny. Že by událost místní turistiku nepoznamenala, tomu se mi nechce věřit. Představuji si, co zpráva udělá s ochotou Evropy a Čechů zvlášť pomoci imigrantům. Trpko v ústech. Bezmoc a smutek. Otázka na rtech - Kde to bude příště?

Pátek 26. 6. 2015

Sen pošmourné středy

Hodně zvláštní sen na dnešek. Byt. Podobný mému. Nějaká dívka ze správcovské firmy mi ho přišla vylepšit. Zhotovuje mi na stěně nástěnku. Na ní jsou různá má elektronická spojení. Nemám sílu se k dílu vyjádřit. Nebo nechci dívku zklamat? Střih. Přicházím do bytu s kamarádkami. Byt nepoznávám. Přemístěným nábytkem jsem přišla o předsíň. Zjišťuji, že v bytě zřejmě opět byla dívka ze správcovské firmy a zcela dispozice předělala. Jsem zklamaná, trochu naštvaná. Chci jí volat, ale nemohu najít číslo. Vůbec je můj mobil podivně změněný. Kamarádky mě upozorní, že to není můj mobil. - Sen končí.

Po probuzení jsem věru ráda, že můj byt je stejný, jako byl večer. Žádná nástěnka, předsíň na svém místě.  Jen za okny je značně pošmourno. Podobně jako v mém snu, ve kterém jsem si nebyla schopna uchránit své hranice. Díky Bohu se to ale učím.

římské rolety Středa 24. 6. 2015

Jmeniny

Píšu lidem k svátku. Většinou. Mám jména svých příbuzných, kamarádů a známých zatržena v kalendáři u psacího stolu. Někdy se stane, že na přání adresát vůbec nereaguje, někdy překvapivě reagují lidé, od kterých bych to nečekala. Většinou lidé odpovědí esemeskou. Hned první, kterou jsem dnes dostala, mi udělala radost. Jedna Zdenka, kterou jsem už dlouho neviděla. Domluvily jsme si kafe na srpen. Zrovna jsem přemisťovala svoji střapatou radost, aby se mi neztrácela za velkým oleandrem...

střapatá

... když uslyším mobil. Nestačila jsem doběhnout. Další Zdenku tedy vytáčím vzápětí. Také po dlouhé době rozhovor. Zajímavý. A tak si uvědomuji, jak je každý kontakt, který iniciujeme důležitý. Ne vždy pro nás. Často pro toho druhého. Pochvaluji si, jak jsem své obligátní gratulace k jmeninám před léty dobře vymyslela. On si člověk někdy na druhé vzpomene opravdu až když vidí jejich jméno. Ano, je to pozdě. Ale lépe tak, než nikdy. 🙂

Úterý 23. 6. 2015

Trochu uplakané pondělí

Cestou k babičkám jsem zmokla. Cestou zpět také. Druhý letní den se tedy teplem a sluncem nevyznamenal. Zato jsem měla v podvečer milou návštěvu po 25 letech. A k tomu se mi krásné rozkvétá Hymenocallis littoralis, který jsem vloni dostala od budoucí ženy mého správce webu. Paráda! Není i v uplakaném pondělí život skvělý?

Hymenocallis... Pondělí 22. 6. 2015

Nedělní citát

"Jedna světice o sobě prohlašovala, že jde kupředu mnohem rychleji, vede-li ji láska, než když ji žene strach. Dobře věděla, že to platí o nás všech. V životě lze dosáhnout značné svatosti a přece mít stále sklony k malichernosti či neupřímnosti, smyslnost či závisti. Na prvním místě si ale musíme vždy uvědomit, že jsme prostě takoví. Pokud skutečně věříme, že Bůh nás přijímá takové, jací jsme, velice nám to pomůže změnit se k lepšímu."

Brennan Manning: Evangelium zlomených, 2. kap. - Úžasná monotónnost, str. 29, 4. odstavec, Návrat domů, Praha 2008

Evangelium zlomených Neděle 21. 6. 2015

Minipivovary na náplavce

Už třetí ročník festivalu Pivo na náplavce. Tentokráte s Eliškou, kterou uchvátily piva IPA. Nejprve si ale dala nakouřenou pšenici rokycanského pivovaru u Stočesů.

Eli s IPou

Obdivovaly jsme nejen vltavské labutě, ale i skvělý servis festivalu včetně umyvárny sklenic.

labutě

Zajímavý neplánovaný rozhovor. Když jsme stály u jednoho ze stolků, přišel k nám pán středního věku a dal se do řeči. "Jestli bych si vůbec někdy pomyslel, že se tohoto dožiji," řekl na uvítanou. "Takový výběr, takové možnosti! A stejně si tolik lidí stále stěžuje." - Mluvil mi z duše. I když pak přidal také svou kritiku současnosti, směrovanou na východ i západ od Evropy. Potěšil věcným, neemočním pohledem. Pak jsme ještě vyzkoušely Mordýře a jeho IPu a nakonec Sumečka od Kocoura. Minipivovary budiž pochváleny!

s Eli Sobota 20. 6. 2015

Nové setkání

Na facebooku opět nové setkání. Po dlouhých letech navázané spojení. Kontakt dávno ztracený a teď se obnovil. To mám na FB ráda. Už jsem takto znovu objevila pár  známých. A dnes bezva shledání. Grafik.  A zrovna jako na zavolanou. Tak děkuji do nebes a pozoruji můj svlačec, který se také plazí až tam, k Bohu.

svlačec Čtvrtek 18. 6. 2015

DVU

Divadlo v uvozovkách. Důležitá životní etapa. Všechno začalo v roce 1979, kdy se základ budoucího souboru sešel na recitační soutěži v Prostějově. Já jsem tam vyhrála Wolkerovu cenu. Jo, tak to bylo. Divadlo v uvozovkách se tam upeklo a první sezónu mělo v roce 1980. Divadlo jsem vedla. Ne, že bych byla tak ambiciózní, ale nikdo jiný to nechtěl. 🙁 Začínali jsme pásmem poezie Francoia Villona. A moji milí kamarádi mi během zkoušek splnili sen - občerstvení ve vaně.

já ve vaně 001

Zřizovatelem Divadla v uvozovkách bylo vinohradské ÚKDŽ (dnes Národní dům na Vinohradech), tak jsme jeli na přehlídku ZUČ železničářů do České Třebové. Dělali jsme Bertolda Brechta v pankáčských kostýmech a vzbudili jsme tam rozruch nejen na jevišti, ale i následně na večírku.

DVU-Třebová 001

Probírání se starými fotkami je opravdu zážitek. Na cestu do Třebové vlakem nikdy nezapomenu. Zapomněla jsem jen, jak mladičcí jsme tenkrát byli.

DVU-vlak 001 Středa 17. 6. 2015