Archiv pro měsíc: Prosinec 2014

Předsilvestří

Právě jsem si pohrála se slovy a vzniklo mi "předsilvestří." V něm právě jsme s mým nejdelším kamarádem kousek od Kladna. Dnešek krásný. Dopoledne sluníčko, večer sněžení.

Brandýsek

Obstarány poslední předsilvestrovské nákupy, skouknut Rain man v tv, přeposlechnuti Rolling Stones. Zameteno na zápraží, sekt v lednici a večer před námi! Poslední před posledním dnem roku. Uf, že to ale uteklo, těch dvanáct měsíců. Vloni stejnou dobou na stejném místě ve stejné sestavě. Najednou začínám chápat každoroční povzdech mojí matky: "Tak jsme zase o rok starší!" Povzbudivé je, že tu ještě stále jsme. Na této zemi. 🙂 To zahřeje. A k tomu ještě skvělá krbová kamna. Jupí!

krbová kamna Úterý 30. 12. 2014

Zasněžené ráno

první sníh

Do zasněženého rána vstala Praha! Myslím, že vloni takto má terasa nevypadala, protože sněhu bylo jen pomálu. Dnes mě ale po roztažení závěsu čekalo překvapení. Dosud se mi  nepodařilo zasklít část terasy, tak si nejsem zcela jistá, jak se se sněhem srovná oleandr. Nezbývá, než věřit, že přežije. 🙂 Silvestrovský sulc čili huspenina připravená...

sulc ... a sekaná se peče. sekaná Takže můj nejdelší kamarád si pro mě může přijet! Vyrazíme do studené chalupy ke Kladnu. Večer tedy bude ve znamení topení, topení a topení. Pondělí 29. 12. 2014

Boží hod vánoční

Když jsem byla malá, vždy jsme na Boží hod vánoční jezdili k mé babičce z matčiny strany. Babička dělala husu. Zvláštní, jak mě jídlo v dětství příliš nezajímalo, babiččina husa byla něco jiného. Krásně vypečená ve staré peci, zelí a žluťoučké knedlíky. A předtím úžasná polévka s domácími nudlemi. Babička nikdy žádné kupované nevařila. Já dělám domácí nudle jen na Vánoce. Milovala jsem hodobožová poledne u babičky. Je to už tak dávno! Vzpomínám a mávám do nebe. Ještě tu chvíli jsem. U mého vánočního stolu, babi. 🙂

vánoční stůl Čtvrtek 25. 12. 2014

Zrušená schůzka

Před devátou na nám. Míru v Praze. Trhovci teprve otevírají své stánky. Koupila jsem poslední dárky a dala si punč. V tom zpráva - schůzka, na kterou jsem se chystala, zrušená. Vlastně jsem to tak trochu čekala. Nikoliv takto na poslední chvíli. "Tak si vyfotím otevírající se stánky." řekla jsem si a blikla. Mobil se vypnul a už nešel zprovoznit. Vybitý. Co udělá jeden blesk! Zapnula jsem ho až doma v nabíječce. Ale fotka nikde. No, nic se neděje. Dokud člověk dýchá, žije... Požehnané Vánoce přeji všem. 🙂

Úterý 23. 12. 2014

Z červené do zelené

Dnešek žádná sláva. Zase projít úskalím obviňování a výmyslů a přehazování odpovědnosti. A síly docházejí. Zvláště, když se snažíte neublížit. Pak se lehce stane, že pár ran schytáte vy. No co, znám jen rodičovské starosti. 🙂 Také přechod z červené...

z červené ... do zelené. do zelené Nyní celková slabost. Beru paralen a jdu do postele. Venku fičí. Pondělí 22. 12. 2014

Čtvrtá adventní neděle

Poslední neděle před Štědrým dnem. Čtvrtá. Kostel dnes docela plný. Kromě jiných zpěvů krásná hebrejská píseň o návratu domů, k Bohu. Po mši jsem si od Otce Blahy odnesla jeho ještě "teplou" knihu - Tóra ve světle kabaly. Vyšla v pátek.

Otec Blaha

Celé odpoledne pracovní. Nejprve nákup kaprů atd., atd., pak ještě jedno cukroví - vysmáté brusinky a také každoroční obřad. Stahování kaprů z kůže. Čtyři půlky. A opět ruce popíchané od kostí. Ale je to naprosto jedinečný zážitek stažené a naporcované kousky naklá. Vůně Vánoc. A večer pak posezení s dávnými známými ve Strahovském pivovaru u IPA a Jantaru. A za chvíli slunovrat jako ve sklenici. Už se na něj těším. 🙂

IPA a jantar Neděle 21. 12. 2014

Znáte své sousedy?

Zajímají mě lidé. Zvláště ti kolem mě. Slečna naproti mému bytu, paní, se kterou mluvím z terasy na její balkón a také paní v bytě nade mnou. Poslední jmenovaná přišla na čaj a popovídání. Našly jsme řadu společných témat, dokonce i jednu společnou známou. Pro mě další důkaz toho, jak jsme vlastně všichni lidé navzájem propojeni. A já dostala navíc velký bonus, protože paní D. umí šít. Šití je jediná domácí práce, kterou opravdu nemůžu. Na přišití knoflíku se chystám s hrůzou minimálně týden a výsledek nestojí za nic. Zkrátka je úžasné komunikovat. Adventní setkávání jsou obzvláště kouzelná.

Stejně tak dnes na trzích na Míráku. Příjemné zastavení u "pánského horkého štrůdlu" s dobrou partičkou. Česko-slovenská vzájemnost. Požehnaný to advent!

partička Sobota 20. 12. 2014

Čtvrteční pohlazení

Po třech dnech mi v bytě topí. Skvělé. Zase se mi jednou potvrdilo, že člověk potěžká hodnotu věcí v okamžiku, kdy je ztratí. Jak jsem ráda, že jsem nežila v prvobytně pospolné společnosti! Teplo miluji. Nejvíce to sluneční, ale když slunce není, tak jsou kamna fakt dobrá. Čtvrtek mě tedy pohladil zahřívajícím se bytem. Po středečním tanečním večírku to moje kosti opravdu, ale opravdu potřebovaly. Usmívám se, Pane.

úsměv Čtvrtek 18. 12. 2014

Co vy na to?

Včera večer natáčení pořadu Co vy na to? pro brněnský rozhlas.  Povídání o rádiu, divadle, o době před a po roce 1989, o životě. Bude se vysílat až v lednu.

Více než pětadvacet let naší společnosti! Nedávno jsem známým vyprávěla, jak mě začátkem 90. let  oslovila nejmenovaná francouzská rozhlasová stanice, zda bych jim jednou týdně mohla po telefonu, živě do vysílání sdělovat, jak se v novém státě s novou vládou vyvíjí situace v oblasti muziky a divadla. Podmínkou bylo, že budu v určitou přesnou hodinu u telefonu. Bydlela jsem tehdy v domě, kde byla společná telefonní linka pro 7 účastníků. Pamětníci vědí, co to obnášelo. Asi při druhém vysílání se mi Francouzi nemohli dovolat. Právě totiž byl na lince některý z mých sousedů. Když se asi po 10 minutách spojení uskutečnilo, redaktor mi vyčinil, že jsme přece byli domluveni na přesný čas, tak si nemohu vyřizovat jiné hovory. Sdělila jsem mu, že já jsem netelefonovala, že telefonoval soused. Nechápal. Pokusila jsem se mu vysvětlit, jak to se skupinovou telefonní linkou funguje. Stále nechápal. Mlčel. Pak prohlásil: "A to máte se sousedy i společnou koupelnu?" - Zavedení samostatné telefonní linky tehdy nebylo snadné, takže jsem o spolupráci s Francouzi záhy přišla. Každopádně když jsem historku v hospodě vyprávěla, všimla jsem si, že se baví jen moji vrstevníci. Mladším to nic neříkalo.

Vzpomněla jsem si na to včera i proto, že jsme s moderátorem pořadu mluvili i o kvalitě dnešního života, kterou velká část lidí vidí kriticky. Jeho poslední otázka zněla - revoluci znovu ano či ne? Odpověděla jsem, že ne, protože demokracii máme a lepší správa společnosti zatím není, jakkoli se mi spoustu věcí z fungování českého demokratického státu nelíbí. Až cestou z rozhlasu domů jsem si uvědomila, že jedna revoluce nás přece jen čeká. Revoluce osobní, privátní, jakkoli to zní nadneseně, revoluce v každém z nás. Revoluce, kdy se nevyhneme ne cestě na náměstí, ale cestě do své duše. A místo klíčů nám přijde nezbytné zvonění vlastním srdcem.

v rozhlase Pátek 19. 12. 2014