Archiv pro měsíc: Listopad 2014

Kufr uprostřed trávníku

Jdu přes Fügnerovo náměstí a najednou, uprostřed trávníku, pootevřený kufr a nikde nikdo. Přímo před průchodem a nedaleko hotelu.

kufr

Někomu ukradený? Nebo kufr bezdomovce? Zrovna jsem ale v průchodu jednoho člověka s kufrem, který vypadal jako bez domova, potkala. Jaký příběh za kufrem asi je? Spěchala jsem. Představa, že bych volala policii, čekala, vysvětlovala, mě, přiznám se, nelákala. Každopádně obrázek, který vyvolává emoce. O emocích jsem ráno slyšela v tv mluvit Michala Horáčka, když popisoval první osobní setkání Václava Havla s tehdejším premiérem Ladislavem Adamcem přesně před 25 lety. Charakterizoval období listopadu 1989 jako emoční smršť. Taky jsem to tak vnímala. Události tenkrát předbíhaly jejich aktéry. Mimořádná doba, neopakovatelné zážitky.

Středa 26. 11. 2014

Ego

I včera čtení v domově seniorů Praha 2. Wm. Paul Young - Křižovatky. Má zamilovaná kapitola Nevyhlášená válka. S postavami jak z komedie dell´arte. Vztekloun, Náfuka a Ego a Egem vypracované vlastní, obří a obludné "Já" hlavního hrdiny, Tonyho. Úžasné dialogy o práci lidského ega, které je schopné si veškerou pýchu člověka vždy velkoryse zdůvodnit.

"Zůstal jsi sám," zasyčel ten druhý. "Kdo by se snížil k tomu, aby byl s tebou?" - "Ježíš!" Tony překvapil sám sebe když to vyslovil nahlas. "Ježíš!" opakoval a dodal: "S Duchem svatým a Ježíšovým otcem."

"Ježíšův otec," prskal ten hromotluk. "Ty přece Ježíšova otce nesnášíš. Zabil tvé rodiče, zahubil tvou matku." Se škodolibým výrazem se o krok přiblížil. "Zavraždil tvého jediného syna, vzpouzejícího a kopajícího ho odnesl do zapomnění. Ignoroval každičkou tvou modlitbu. Copak můžeš důvěřovat takové zlé bytosti, která zabije tvého nevinného syna, stejně jako zabila svého vlastního?"

"Nemůžu!" vykřikl Tony, a jakmile to vyslovil, věděl, že říká pravdu. Na tváři té zrůdy se objevil výraz triumfu. Tony sklopil zrak a rychle pohlédl na babičku, která tam pořád ještě stála jako nehybná socha. "Neznám ho dost na to, abych mu mohl věřit, ale Ježíš svému otci věří, a to mi stačí."

Falešný Tony, obrovský a hrozivý, se začal srážet.  (str. 198)

Velmi těžká kapitola. Mé dámy poslouchaly pozorně, občas jsem čtení zastavila a teze doplnila. Nakonec babičky tleskaly. Mně, ale hlavně autorovi Křižovatek. Silný zážitek!

Křižovatky

Úterý 25. 11. 2014

Už to začalo

strom na Míráku

Jdu dnes přes náměstí Míru na Vinohradech a zakopnu o vánoční strom. "Tak už to začalo," říkám si. Předvánoční shánění a pečení a uklízení. Venku se už ochlazuje, tak jsem si dala horký punč a několikrát vyfotila dvě dámy, které se mnou stály u stolku a také popíjeli grog či co. Před vánočním stromem a před kostelem. Vánoční trhy v plném proudu. Možná jsem koupila první dárky, možná sobě pro potěchu - levandulový sirup a přírodní mýdlo. Budou Vánoce!

vánoční trhy Sobota 22. 11. 2014

Šťouchnutí

Už od srpna se pohybuji v prostoru facebooku. Zjišťuji jeho možnosti, jeho výhody i omezení. Zajímavá platforma, zajímavá komunikace. Dosud mi ale nebyl jasný jeden nástroj FB, a to "šťouchnutí." Sice mě nikdo nešťouchá denně, ale už se mi to několikráte na obrazovce objevilo. Naposledy od kamarádky. Tak jsem šťouchnutí oplatila a zeptala se. "No, říkala jsi, že mě na FB moc nevidíš, tak jsem tě šťouchla, že tu teď jsem," napsala mi dnes zprávu. Takto prosté to tedy je. Je to vlastně takové upozornění - všimni si mě! Kolik je asi lidí, kteří - bez facebooku - by rádi někoho šťouchli, aby si jich všiml.

FB Pondělí 24. 11. 2014

Večer na poslední chvíli

Dostala jsem pozvání na koncert kapely Tichá Šárka. Dlouho jsem ji neviděla. Dostala jsem pozvánku od manžela mé kamarádky. Koncert v hospodě U Holečků. Pro mě přes půl města. Napadlo mě zavolat kamarádce. Byla ráda, že s ní někdo půjde a dokonce mě na koncert odvezla. Krásná, úžasná, má architektka Isuška!

Isa U Holečků útulno, příjemná obsluha a nečekané setkání s přáteli. Š a K Ale to hlavní - muzika, dobrá. Opravdu dobrá. Skvělé ozvučení, dobrá energie, nasazení muzikantů. Fakt povedený páteční večer. Díky Tichá Šárko! Tichá Šárka Sobota 22. 11. 2014

Zazimování

Přesně před 25 lety jednali poprvé zástupci OF s komunistickým premiérem Adamcem a já dnes zahájila zazimování terasy. Trochu prekérní situace je, že od jara jednám o možnosti část terasy kvůli kytkám zasklít, a dodnes není rozhodnuto. Tak nějak zvláštní obstrukce. Takže mám docela obavy především o můj oleandr a avokádo. Možná, že zasklení stihne až příští zimu. Bylo by mi to líto, protože letos mohou být větší mrazy než vloni.  🙁 Dnes jsem likvidovala některé jednoletky, ostříhávala, něco, co může do bytu, přesazovala, zametala, uklízela. Zkrátka podzim! Ale velmi příjemné vůně. Cítíte je také?

příprava na zimu Pátek 21. 11. 2014

Reakce na Štěpána – nejsilnější okamžik

"Nejsme děti," křičeli v roce 1989 na Miroslava Štěpána zaměstnanci pražské ČKD. Pamatuji si pocit z tohoto okamžiku a dodnes mi z něho naskakuje husí kůže. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších okamžiků listopadových dnů přelomového roku. Heslo "nejsme děti" jsem vnímala jako úžasnou zkratku postavení ne-komunistů, tedy i svého základního pocitu z doby.  Když jsem Štěpánův projev viděla v reálném čase, věděla jsem, že se našemu prostoru dostalo zvláštní milosti. Zahanbení, které šéf milicí v tu chvíli prožil, vydalo za tisíc kulometů. Pokojná, vítězná bitva to pro mě byla. Tehdy jsem v duchu děkovala Bohu, že je s námi a že my ho vnímáme. Věřím, že je s námi stále, i když se nám to možná někdy tak nezdá.

Národní 014 Čtvrtek 20. 11. 2014

Výročí pokračuje

25 let historie pro mě neznamená jen jeden den, 17. listopad, ale následující týdny a měsíce roku 1989. Měnil se život celé společnosti od základu, nebylo to pouze jednodenní narození! Letos, jako každý rok, jsem v baru 20 na Národní třídě seděla přímo proti oknům své tehdejší kanceláře. Dislokované pracoviště redakce zábavy, v té době jediného rozhlasu. Dvě okna v prvním patře od reklamy na KFC vlevo.

kde jsem dělala

20. listopadu 1989 jsem po cca 3 týdnech nemocenské nastoupila do práce. O víkendu jsem podepsala prohlášení novinářů odsuzující zásah proti demonstrantům na Národní třídě. Protože tehdejší Československý rozhlas byl nástrojem komunistické propagandy a já už předtím byla v redakci zábavy jako ta, která odmítla členství v KSČ, trpěná, byla jsem přesvědčená, že si jdu pro výpověď. Opak byl pravdou. Tehdejší šéfredaktor, komunista a člověk spojený s StB, přišel do práce s ohromnou trikolórou, dotčený, co si to represivní složka dovolila k "našim dětem." Jo, humorné. Jak jinak v redakci zábavy. I taková byla cesta k demokracii.

Středa 19. 11. 2014

Pravda a láska

stan-2014

Plakát na Národní třídě v Praze, 17. 11. 2014. Seděla jsem v baru 20 přímo proti němu. Sedávám tam každoročně 17. listopadu. Je to zvláštní. Hned vedle podloubí a vedle luxusního Café Louvre je tento malý bárek cenově přiměřený. Byl tu i za komunismu. Vždy tu ve výroční den najdu místo. Sedím tedy proti plakátu a přemýšlím nad heslem roku 1989. Co je pravda a láska? To je Bůh. A co lež a nenávist? To je člověk. V tomto smyslu opravdu Bůh vítězí a zvítězí. Chci věřit, že i prezident Václav Havel takto mínil heslo změny režimu. Trochu ale pochybuji o tom, zda to tak vnímají i ti, kteří heslo dále užívají. Proč? Mnoho lidí si totiž myslí, že oni mají pravdu. A odtud je krůček k přesvědčení, že "já jsem pravda." K přesvědčení, které vnímám jako jedno z nejnebezpečnějších v historii lidstva. Všechny války se vedly ve jménu pravdy. Některé dokonce přímo ve jménu Boha. Jako by mohla jakákoli válka, jakékoli násilí a bezpráví být v božím záměru! Letošní plakát z Národní třídy mi příliš nedává smysl. Co vlastně stojí za celoživotní boj? Nespojovat se se lží a nenávistí? Určitě ano. Spojovat se přes svou opravdovost s boží podstatou pravdy a lásky, která je v každém z nás? Ano. Ale bojovat? Nechápu. Podoby takového boje mohou mít i takové projevy (viz foto dole). Přímo před výlohou, za kterou jsem jako každoročně seděla. K této jakési druhé pietě na Národní chodily zapalovat svíčky i maminky s dětmi. A možná nejeden návštěvník Prahy, který nechtěl stát frontu na památník v podloubí, si svou vzpomínku uskutečnil u obrázku, který podle mě nemá s přechodem naší země od komunismu ke svobodné společnosti nic společného. I to je ale demokracie.

nový pomník Úterý 18. 11. 2014