Archiv pro měsíc: Září 2014

Pondělí podzimní

Po krásné, svatováclavské neděli den opět se sluníčkem. Sice podzimním, ale díky za něj. Na terase už opadaná vrba i ibišek, ostatní ještě kvetoucí. Včera večer trochu depresivní esemesky od známého. Vzdává život? Prý vzdává boj s mafií. Nevím. Nevnímám život jako boj. A navzdory mediální realitě si nemyslím, že kolem nás jsou všude jen mafiáni. Ale chápu jeho pocity. Člověk někdy musí hledat své síly hodně hluboko. A mně dnes jeden z mých zdrojů odpadl. Čtení v domově seniorů zrušeno kvůli malování. Ó, to tam bude za týden hezké! Čteme Wm. Paul Younga Křižovatky. 🙂

vrba   kvetoucí kout  Pondělí 29. 9. 2014

Burčák a Ivan Mládek

Pokračování vinohradského vinobraní v sobotu v Havlíčkových sadech bylo prima. Hlavně kvůli počasí, které včera velké sešlosti lidí přálo. Na Grébovce pokaždé musím vzpomenout na smutnou minulost jednoho z nejhezčích pražských parků. Skoro 30 let jsem bydlela blízko Grébovky. Vím tedy, jak park vypadal za minulého režimu. Všude křoviska, zničené chodníky a binec. Dneska je park po kompletní rekonstrukci. Gröbeho vila, viniční altán, vinice, sklep, pavilon, grotta a cesty v bezvadném stavu. To vše včera plné lidí, programu, burčáku, vína a nejrůznějších lahůdek. Skvělá komunitní akce se vstupem zdarma. A na závěr Ivan Mládek. V době všeobecné kritiky pravicové politiky je třeba říci, že Prahu 2 od 90. let vede ODS. A nejen v Havlíčových sadech, ale i jinde na "Dvojce" se žije dobře.

já nad vinicí 2 A závěrečný Banjo Band: I.Mládek Neděle 28. 9. 2014

Svatba u Štěpána

Kamarád dnes vdává dceru. V kostele sv. Štěpána v centru Prahy se sešly desítky svatebních hostů, převážně mladých kamarádů novomanželů. Veliký zážitek. Kázání otce Regnera o změně reality a přijímání reality bylo velkolepé. Ještě nikdy jsem kostel zasvěcený sv. Štěpánovi neviděla tak plný a radostný. Tak novomanželům vše dobré na jejich společné cestě životem přeji a Boží požehnání. 🙂

před kostelem A ještě překrásná nevěsta s družičkami: nevěsta Sobota 27. 9. 2014

Vinohradské vinobraní

První den letošního vinohradského vinobraní na náměstí Míru. Burčáku opravdu dostatek a některý byl dobrý. Samozřejmě mi chutnal hlavně ten z Grébovky. A v Havlíčkových sadech zítra vinobraní pokračuje. Měla jsem na Míráku sraz se synem. Bylo trochu hektické, ale nakonec dobře dopadlo. Radost mi udělalo setkání s mými bývalými kolegyněmi. Zrovna jsem jim dnes vyfotila keřík, který mi dali při mém odchodu z úřadu. Je doslova obsypaný květy.

keřík obsypaný květy Pátek 26. 9. 2014

Evangelium milosti

"Když se nás zmocní evangelium milosti, děje se něco velmi dobrého. Žijeme v pravdě, jsme skuteční. Stáváme se čestnými stejně jako dvaadevadesátiletý kněz kterého všichni ve městě ctili pro jeho svatost. Tento kněz byl rovněž členem místního Rotary Clubu. Kdykoli se konala klubová schůze, přišel vždy včas a posadil se na své oblíbené místo v rohu místnosti. Jednoho dne kněz zmizel. Jako by se vypařil. Lidé z města ho hledali všude, kde se dalo; on však zmizel beze stopy. Když se ale následujícího měsíce konala další schůze Rotary Clubu, kněz opět seděl na svém oblíbeném místě. ´Otče,´ volali všichni, ´kde jste byl celou tu dobu?´´Byl jsem na třicet dnů ve vězení.´ ´Ve vězení?´zvolali. ´Otče, vždyť vy neublížíte ani mouše. Co se stalo?´´To by bylo na dlouhé povídání,´řekl kněz. ´Nu, řeknu to stručně: Koupil jsem si lístek na vlak, že pojedu do města. Čekal jsem na nástupišti, když se tam náhle objevila překrásná dívka s policistou. Podívala se na mě, pak se otočila k policistovi a řekla: ´To byl on. Jsem si jistá, že to udělal on.´Řeknu vám, mně to tak polichotilo, že jsem se přiznal." (Brennan Manning: Evangelium zlomených, kap. Něco je tu úplně špatně, str. 11, odst. 4, Návrat domů, Praha 2008) Evangelium zlomených Čtvrtek 25. 9. 2014  

Úklid

Právě jsem skončila. Uprostřed týdne, uprostřed hlavního města. Úklid. Mám malý byt, ale dlouho jsem se k uklízení nedostala, tak jsem to vzala trochu zevrubněji. Uf. Jsem ráda, že to mám za sebou. A večer úklid v sobě. Možná ještě náročnější. No, dala jsem si ten úkol. 🙂

po úklidu Středa 24. 9. 2014

Stojan na kytku

Před časem mi jedna známá poslala mail s nabídkou paní na košíkářské výrobky. Docela mě to dojalo. Paní nemá předloktí na obou rukách, a přesto - pořádá košíkářské kurzy a hlavně sama vyrábí úžasné věci. Dnes jsem usoudila, že potřebuji stojan na květináč. Napsala jsem a už se těším. Malá ukázka práce - když se někomu bude líbit, ráda pošlu kontakt.

košík Úterý 23. 9. 2014

 

Brzké ráno – smutné, kulaté výročí

Někdy se to tak stane a člověk zaleze večer do postele dřív než obvykle. Měla jsem to včera. O to dříve jsem byla vzhůru. Brzké ráno je zážitek. I když to dnešní nebylo se sluníčkem. 4.20 v centru Prahy, zatažená obloha a vítr. V protějším domě dvě naplno zářivkami ozářená okna. A zvláštní, ranní ticho.

Velmi, velmi smutné výročí. Je to 10 let, co mi po krátké, těžké nemoci odešel milovaný tatínek. Zemřel 22. září v 5.00 hodin ráno. Tento den přijela za tatínkem z Moravy jeho sestra Věra. Už ho nezastihla živého. Ani já. Nestačila jsem mu říci, jak moc mě mrzí všechny naše střety a nepochopení, vše, čím jsem mu udělala starosti. Nestačila jsem mu říci, jak důležitý v mém životě byl, i když jsme na některé věci měli rozdílné názory. Nestačila jsem mu říci, že ho miluji. Navždy, tatínku.

Tatínek 001

Pondělí 22. 9. 2014

Každý to nějak máme

Soud je tak snadný a tak zákeřný. Nesoudit se člověk musí učit.

Nedávno mi jedna známá předložila soud v domnění, že se z něho budu radovat. Její kamarádka měla podobnou zkušenost s jednou osobou jako jsem před časem měla já. Důvod k radosti jsem opravdu neměla. Vnímala jsem vážnost předložené situace, ale k soudu jsem se nepřipojila. Pokoušela jsem se své známé vysvětlit, že zmíněná osoba to teď tak prostě má. Soud sice na chvíli může pomoci těžkým emocím, které dotčený cítí, ale ve výsledku nic dobrého nepřinese. Naopak, pachuť ze soudu zůstává dlouho a požírá naši citlivost. Co však dělat s bolestí vážné situace?

Je možné si představit, že každý z nás v každém okamžiku dělá to nejlepší, co může? Je to těžké, když si představíme ty nejhorší varianty lidského konání, že? Ale co když to platí i přesto? Co když opravdu každý z nás, na základě zkušeností, znalostí, okolností a stavu své duše děláme v danou chvíli to nejlepší, co můžeme? Aplikujme tuto tezi na své skutky, ne na skutky druhých, kteří nám ublížili. Je to možné? Nikdy nikomu do hlavy nevidíme. Tím méně do duše. Každý jsme neopakovatelným, neuvěřitelně krásným a bohatým stvořením. Každý. A každý to právě teď "nějak máme." Neznamená to, že tak, jak to právě máme, je to dobré nebo špatné. A už vůbec to neznamená, že to za chvíli nemůžeme mít jinak. Prostě teď je teď. Místo soudu je lépe mluvit o svých emocích. Např. - toto jednání mě tak zranilo. To také byla podstata sdělení mé známé o události, která se stala její kamarádce. My často děláme opak. Své emoce zakrýváme a aktéry situací soudíme.  Přiznání emocí nás s druhými spojuje, soud nás od nich odděluje. Mým hlubokým přesvědčení je, že spojení je lepší. 🙂 Zkrátka každý to nějak máme.

Sobota 20. 9. 2014

Odpuštění podle Manninga

"Požadavek odpuštění je natolik skličující, že se zdá lidsky nemožné jej splnit. Naléhavost požadavku odpuštění prostě přesahuje schopnosti neomilostněné lidské vůle. Pouze bezstarostná důvěra ve Zdroj větší, než jsme my sami, nám může poskytnout sílu odpustit zranění, jež nám uštědřili druzí. V hraničních okamžicích je možné jít jen na jediné místo - na Kalvárii."

Brennan Manning - Otcovo dítě, kap. Otcovo dítě, str. 50, odst. 2, Návrat domů Praha 2010 Čtvrtek 18. 9. 2014