Archiv pro měsíc: Srpen 2014

Polévka pro impulzivní

Podle knihy Gerti Samelové Sedm Tibeťanek je polévka pro impulzivní typy, tedy typy, které mají hodně ohně a málo uzemnění. Je to tibetská polévka z hovězích kostí:

- hovězí morkové kosti (velký problém dnes sehnat, ale dá se), - dvě lžičky soli,  2 l vody, - tři stroužky česneku, - malá cibule, - špetka šafránu, - špetka kurkumy, - čerstvé listy máty, - půl sklenky bílého vína, - půl lžičky mletého kmínu, půl lžičky mletého muškátového oříšku, trochu mouky na jíšku (používám špaldovou).

Hovězí kosti vaříme spolu s kořením a česnekem na mírném ohni cca 3/4 hodiny. Mezitím cibuli jemně pokrájíme, smažíme na másle a s moukou připravíme jíšku. Vodu podle potřeby dolíváme. Pak přidáme jíšku a víno. Ještě minutu povaříme a nakonec přidáme posekané listy máty.

tibetská polévka

Konec prázdnin

Sobota 30. srpna, centrum Prahy, odpoledne. Nefalšovaná, možná poslední prázdninová bouřka i s hromem. Rychlá sprcha a opět sluníčko. Na takové bouřky se pamatuji z doby svého dětství. Seděla jsem s babičkou na malé stoličce ve dveřích na dvorek a pozorovala veliké kapky jak se rozprskávaly o beton. U nohou se mi choulila Ťapka, pes - nalezenec. A z kuchyně voněla babiččina polévka. Dnes zdravím do oblak a polévku vařím sama. 🙂

300814-po dešti 30. 8. 2014

Někdo poslal

Přišlo mi mailem, tak se o to dělím:

"Zatímco muž opravoval auto, jeho syn vzal do ruky kámen a poškrábal

ho. Muž chytil svého syna a ze zuřivosti několikrát udeřil po ruce.

Nevšiml si však, že ho bije francouzským klíčem. Chlapeček v nemocnici

ztratil všechny své prsty kvůli zlomeninám. A pak se zeptal svého otce

s unaveným pohledem v očích: Tati, kdy mi znovu narostou prsty?

Otec, vědom si závažnosti situace, nebyl schopen říct vůbec nic.

Šel zpět ke svému autu a několikrát do něho kopl. Rozhořčený si před

něj sedl a díval se na škrábance. Chlapec tam napsal: "MILUJI TĚ TATI !"

Věci jsou k používání, lidé jsou na milování! Problém v dnešním světě

spočívá v tom, že LIDÉ JSOU POUŽÍVÁNI A VĚCI JSOU MILOVÁNY.

Proto je lidstvo tam, kde je. "

28. 8. 2014

Francouzský obchod

Vinohrady, Rumunská ulice, obchod s francouzskými produkty. Nedávno jsem šla okolo a jen jsem do obchodu nahlédla. Pan majitel mě hned zavolal dovnitř a podal mi vidličku s úžasnou kachní paštičkou. „Ochutnejte, prosím,“ řekl. Odpověděla jsem, že nemám moc času, ale že se později zastavím. Když jsem přišla podruhé, dostala jsem ochutnat sýr, salámek a několik druhů vín. Milý, pozitivní majitel, kterému jde o to, získat klienty. Úžasné. Nemělo by to takto být?

fr.obchod 1 25. 8. 2014

Citát na neděli

"Co byste řekli o člověku, který obdělává pole svého souseda a svoje vlastní nechá ležet ladem? Přesně totéž děláte vy! Neustále se druhým lidem šťouráte ve svědomí, ale svého si nevšímáte. Až přijde smrt, budete litovat, že jste se tolik zabývali jinými lidmi, a tak málo sebou samými. Neboť účty budeme muset skládat za sebe, ne za ostatní..." (sv. Jan Maria Vianney).
Kateřina Lachmanová - Vězení s klíčem uvnitř, kap. Trám a tříska, str. 25, odst. 3 a 4, Karmelitánské nakl. 2012 24. 8. 2014

Další smutné výročí

 

Další smutné výročí. Dnes je to 60 let, kdy předčasně, tragicky a dramaticky zemřel můj dědeček Alois. Vzpomínám. (více v rubrice Na talíři)

 "Ježíšův Bůh nás nesoudí, neboť miluje i ty, kdo jsou zlí. Jinak řečeno, otec Ježíše Krista miluje hříšníky. Lidé nikdy neslyšeli o žádném jiném Bohu, který by takto jednal. Falešní bohové, které si lidé vymysleli, hříšníky pohrdají. Otec Ježíše Krista miluje všechny, ať už jednají jakkoli. Není pro nás snadné tomu uvěřit."
Brennan Manning - Uchvácen Kristem, kap. Zakoušení Ježíše, str. 13, 6. odst. 22. 8. 2014

Hranolky s tatarkou a tanky

Bylo mi jedenáct a byla jsem na prázdninách u tety ve Frýdku-Místku. Úterý 20. srpna 1968 večer si dobře pamatuji. V panelákovém bytě teta upekla hranolky a udělala k nim tatarskou omáčku. Byla to má premiéra, nikdy jsem něco takového nejedla. S kupou hranolek s tatarkou jsme si sedly k televizi a dívaly se, už nevím na co. Zažívala jsem gurmánskou slast úžasného objevu, který přišel z neznámého a zapovídaného Západu. Pak se vrátil strýc z práce a mě poslali spát.

Někdy v hodině mezi psem a vlkem mě teta vzbudila. Byla velmi rozrušená a mluvila o tom, že bude válka, že k nám vtrhli vojáci s tanky.  Rusové. Vůbec jsem nevěděla, co si s tím mám počít. Válka pro mě, školou povinnou, znamenala jediné, Němce. Moji rodiče byli ve Vídni, poprvé na Západě, a můj bratr byl v léčebně v Luhačovicích. Já v neznámém městě. Sama v pokoji, probuzená, zoufalá. Bála jsem se. Schovaná pod peřinou. A čekání na ráno.  ( pokračuje v rubrice Napsané)

21. 8. 2014

Další smutné výročí

Včera 46. výročí od vojenské invaze Varšavské smlouvy, dnes je to 60 let, kdy zemřel můj děda z matčiny strany, Alois. Zemřel předčasně, tragicky, za dramatických okolností. Bylo mu 48 let. V úmrtním listu stojí - roztříštěná hlava. Dlouho jsem o něm slyšela jen jednu větu. Teď už vím více, i když podrobnosti neznám. Pravděpodobně zemřel něčí rukou. Proč a jak, to nevím a moje maminka, která asi věděla, to odnesla sebou, když odešla.

Vzpomínám na něho a mám jedinou fotku, která se v rodině zachovala, na psacím stole. Dědo, nechávám vše, co je tvé u tebe. A to co je těch druhých, u nich. Mám tě ráda. Ještě chvíli tady na zemi zůstanu. Stůj při mě. Těším se, až se sejdeme. Tvoje první vnučka v pořadí.

Děda 001  

Srpnové ráno

Ráno. Sluníčko, ale jen 15°C. První pohled? Skalka na terase. skalka

Důležitá letadla už odletěla. Po snídani kafíčko a za chvíli cesta za další životní příležitostí. Možná. Každopádně je den před smutným výročím invaze vojsk Varšavské smlouvy a já sleduji zprávy z Ukrajiny a vůbec, ale vůbec to nechápu. V centru metropole Česka je klid.

stůl-terasa 20. 8. 2014  

Hranolky s tatarkou a tanky

Bylo mi jedenáct a byla jsem na prázdninách u tety ve Frýdku-Místku. Úterý 20. srpna 1968 večer si dobře pamatuji. V panelákovém bytě teta upekla hranolky a udělala k nim tatarskou omáčku. Byla to má premiéra, nikdy jsem něco takového nejedla. S kupou hranolek s tatarkou jsme si sedly k televizi a dívaly se, už nevím na co. Zažívala jsem gurmánskou slast úžasného objevu, který přišel z neznámého a zapovídaného Západu. Pak se vrátil strýc z práce a mě poslali spát.

Někdy v hodině mezi psem a vlkem mě teta vzbudila. Byla velmi rozrušená a mluvila o tom, že bude válka, že k nám vtrhli vojáci s tanky.  Rusové. Vůbec jsem nevěděla, co si s tím mám počít. Válka pro mě, školou povinnou, znamenala jediné, Němce. Moji rodiče byli ve Vídni, poprvé na Západě, a můj bratr byl v léčebně v Luhačovicích. Já v neznámém městě. Sama v pokoji, probuzená, zoufalá. Bála jsem se. Schovaná pod peřinou. A čekání na ráno.

Pokračování textu