Archiv pro měsíc: Červenec 2014

Adopce, krádež s požehnáním státu

Diskuse o adopci dětí homosexuálními páry je čas od času na pořadu dne, a to od uzákonění registrovaného partnerství v ČR. Nyní je to ombudsmanka Anna Šabatová, která se domnívá, že by zákon neměl homosexuálním párům v adopci bránit. Zajímavé je, že dosud nikdo neotevřel diskusi o adopci jako institutu.

Lze pochopit obavy těch, kteří si neumějí představit, jak dítě přijme skutečnost, že má buď dvě – tak trochu zvláštní – maminky nebo dva tatínky. Zároveň lze pochopit touhu homosexuálních párů vychovávat dítě. Málokdo ale pochopí, že sebrat adoptivnímu dítě biologické rodiče, a to i v případě, že se ho tito zřekli, je zásah do života malé osobnosti nebývale větší, než skutečnost, kdo se o něho bude starat. Člověk a zároveň stát, který adopce zprostředkovává, si tak hraje na Boha. Taková hra je hrou s ohněm. Neteoretizuji. Znám to.

Pokračování textu

Citlivost

Změna. Jak často se dnes toto slovo objevuje. Změna politické kultury, změna životního stylu, změna myšlení. Ke změně našich způsobů chování nás nutí ekonomická situace, přírodní katastrofy, ale také nebývale rychlý rozvoj moderních technologií. Tlak na změnu začíná u dětí a končí u staříků.

Na prahu nového tisíciletí to není neočekávané. Nová realita (a že se nám od konce minulého století změnila!) žádá nové přístupy. Bylo-li minulé století o úspěchu a vítězství, pak nové století, troufám si tvrdit, je o jemnosti a citlivosti. -  Od vidlicových telefonů, kdy se se sluchátkem muselo praštit, aby se spolehlivě zavěsilo, po dotekové mobily, kde stačí jemný pohyb a odešleme zprávu někomu zcela jinému, než jsme měli v úmyslu. 🙂

Jemně cítit sám sebe, své skutečná já nám dodá sílu stejně jemně cítit druhé. Není to snadné pod tlakovou ozvěnou úspěchu, výkonu a moci peněz, která přichází jako zpozdilá vlna minulého století. Není to snadné, nikoliv však nemožné. A zdá se to být opravdu smysluplné v éře komunikací.

Třeba jen stačí chvíli více než o svých motivech, přáních, tužbách a bolestech přemýšlet o motivech, přáních, tužbách a bolestech toho, s kým jsme právě v jakémkoli vztahu. Podobně, jako bychom vstoupili do jeho hlavy  a dívali se na svět jeho očima.

"Jeden z nedávných ruských světců, starec Silván, o tom říká:  Pán nás miluje a přijímá nás mírně, bez výčitek. Podobně jako v evangeliu otec marnotratnému synovi nic nevyčítal, ale přikázal dát mu nový oděv, prsten na ruku, boty na nohy a poručil zabít vykrmené tele a radovat se... a vůbec nic mu nepřipomínal. Ach, jak mírně a trpělivě musíme i my napravovat svého bratra, aby při jeho návratu duše plesala." (Kateřina Lachmanová, Vězení s klíčem uvnitř, Karmelitánské nakladatelství 2012, kap. Nejčastější problémy s odpouštěním, str. 29-30, 5., 6. a 1. odstavec)

30. 7. 2014

Zpráva

Dostanete zprávu. Není to příliš dobrá zpráva. Zpracováváte ji. S přibývajícím večerem zpráva roste a mohutní. V noci už nemůžete spát. Zpráva je obří. Nakonec se spánek nad ránem dostaví. Není nijak úlevný, ale přece nějaký. Znáte ta rána po zprávě? Je to trochu jako kocovina. Sbíráte své pocity z předešlé noci. A znovu a znovu vám v mysli naskakuje lítost a smutek. Nepomůže sprcha, snídaně ani ranní káva. Při každé práci vám myšlenky utíkají k ní. K té zatrolené zprávě. Oči pálí a v duši vymeteno. A tu vás kostelní zvony zavolají. Z nebe spadne pár vlahých kapek.

"Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:´Uvolni mu své místo!´a ty pak musíš s hanbou dozadu. Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti:´Příteli, pojď dopředu! Pak budeš mít čest přede všemi hosty. (Lukáš, kap. 14, 8-10)

29. 7. 2014

První světová

Sto let. Jeden pořádný život, že? Dnešní stoleté výročí ale není důvodem k bujarým oslavám.  Začala totiž první světová. Válka. Moje generace se ve škole učila spíše o druhé světové válce. Ta totiž svými zbraněmi a strategiemi hrůzy první světové překryla. Tím ale rozhodně nesnížila její tragické důsledky. 10 milionů obětí. Když k tomu přičteme rodiny obětí, tak nás mrazí. Sarajevský atentát na Ferdinanda d´Este rozmetal veškeré jistoty začínajícího století. Pětileté utrpení hladu, nemocí, bolestí a strachu. Pět let, které zamíchaly kartami milionů osudů na celém světě. Opravdu divné bylo dvacáté století. A my? Jsme na začátku století jednadvacátého moudřejší?

28. 7 2014

23 let je kus života

Dvaceti tříletá známost se nedá jen tak přejít. To je hodně času a energie. Tak dlouho jsem pracovala v rádiu, tedy nejprve v Československém a později veřejnoprávním Českém rozhlase.

Začalo to ve francouzské redakci zahraničního vysílání. Za bolševika to byla jen propaganda. Zůstala jsem na zkušební dobu a pryč. Pak jsem byla v redakci zábavy. Přišla nabídka, no spíše výzva, ke vstupu do KSČ. Logicky v hlásné troubě komunistické vlády. Nevstoupila jsem a ustála jsem. Dislokované pracoviště na Národní třídě v Paláci Metro v 1. patře. Tam jsem zažila rok 1989. Rozhlasové OF, bouřlivé schůze a azyl v dalším dislokovaném pracovišti v Opletalově ulici.

V 90. letech přestěhování redakce zábavy do hlavní budovy rozhlasu na Vinohradskou třídu. A v roce 1994 přechod ze stanice Praha (dnes Dvojka) na Radiožurnál. Zásadní změna, z redakce zábavy do redakce zpravodajství. Živé vysílání, adrenalin, rychlost. Postupný přechod od rozhlasových pásek k digitálu. A v roce 1997 začátek mého politického zpravodajování.

Desítky stresových situací, stovky vztahů, miliony emocí. A kus života, za který jsem vděčná.

rádio

26. 7. 2014

Praha, centrum, 26. 7. 2014, 22.00 hodin a 25,3 ° C Této letní noci mě napadá: horký vzduch, horká hlava, horké ruce, horkost v krku, horké tělo při horečce, horké maliny, horká polévka, horká krev v žilách, horká linka. Příjemné či nepříjemné? Jak pro koho a jak kdy. Každopádně ibiškům horké letní noci svědčí. Pozoruji jeho květy zblízka a žasnu nad strukturou, barvou, bohatostí. Ibišku můj milý, ať nedojdou ti síly. Ve dne jako v noci, když někde vyjí vlci, ty ve svém skvělém kabátě kašleš na mé kecy. A já si dám decy. ibišek-detail 1  

Pan soudící Babiš

O tom, jak výrok předsedy ANO Andreje Babiše o jednání poslanců při schvalování tzv. zelené nafty populisticky hraje na notu odpůrců demokratických postupů, je zveřejněno už několik komentářů. Samozřejmě, že se tyto výroky některým lidem líbí. Především těm, kteří patří mezi permanentní nespokojené a hledají viníky svého stavu. Politici jsou pro ně první na ráně. A právě s těmito nespokojenými se pan Babiš spojuje.

Pokračování textu