Vztekání

Tak jsem se včera po dlouhé době řádně vyvztekala. Dokonce padala i vulgární slova. Řekla bych, že mě vztek na několik minut ovládl. Nadávala jsem a nejraději bych jí nandala a rozdupala ji. Tolik mě zklamala. A přitom se o ni dobře starám.

myš

Pravda je, že kdyby nebyla počítačová, bezdrátová, ale živá, asi bych dopadla špatně já. Nejspíše bych skončila s infarktem, který mi včera se vztekáním opravdu nehrozil. Uf!

Pondělí 14. 11. 2016

První

Měla jsem první gratulantku. O necelý měsíc dříve. A první dárek i s velikou kyticí růží.

S Míšou

Čokoládu jsme si užily s hroznem, ananasem a sušenými meruňkami. Dobrota. A zároveň dlouhé povídání o rodině, společnosti, volbách a životě. Krásné odpoledne a večer.

Pátek 11. 11. 2016

Bezdomovci

Včera po mši jsem podle pokynů otce Josefa nedala bezdomovci peníze, ale pozvala jsem ho na kafe do protější restaurace. Asi půl hodinky jsem s ním debatovala. Proč je na ulici, proč žebrá,  jestli to chce změnit. Vysvětlila jsem mu, kam by měl na úřad dojít a co udělat. Slíbil, že se na pracovní úřad vypraví. No… Při odchodu jsem mu dala stovku. Dnes si jdu rychle něco koupit k obědu a na přechodu se na mě vrhne asi padesátiletý pán: „Ahoj, dlouho jsme se neviděli, jak se máš?“ Vůbec nevím, že bych ho znala. Vykládá mi o nemocnici, kde byl, chce, abychom se zastavili na kus řeči. Stále říkám, že nevím, že bych ho znala. Nakonec mi řekne: „Tak když se neznáme, tak se poznáme.“ A už žádá peníze. Odmítla jsem. I když za svou slušně zahranou hereckou etudu by si honorář zasloužil. Tak mě nevybíravě poslal někam. Jo, jo. Asi s tím milosrdenstvím budu trochu brzdit.

Pondělí 7. 11. 2016

U Kaštanu

V prostorách založení sociální demokracie je dnes scéna Unijazzu. Nevelký, ale pěkný sálek s výbornou akustikou. Docela pohodový večer. Folimanka blues a pak křest opavské kapely Expedice Apalucha. Vydařená formace. Zvláště v místech, kde v 50. letech bývalo muzeum československého dělnického hnutí, osvěžilo.

Apalucha

Pátek 4. 11. 2016

Smysl dává radost

V C.A.S. jsme začali  s programem pro pražské seniory SD ČR. Každý začátek je těžký. Tak nám na program s osmdesátiletou senior plavkyní Evou Jarošovou přišlo jen pár zájemců. Za to ale dva dorazili až z Měcholup. Bylo to zajímavé povídání. Paní Eva, která se dodnes účastní tuzemských i mezinárodních závodů, nám přinesla ukázat i jednu ze svých zlatých medailí.

s pí Jarošovou

Pokračování textu

Trochu smutný svátek

28. říjen 2016. Státní svátek trochu jinak. Letos s bojem o medaile. Docela silným bojem. Hradu a podhradí. Jako by skutečně znepokojivých událostí v Evropě nebylo dost. Nechci soudit, ale na obou stranách by bylo lépe ubrat plyn. Jenže toho se asi nedočkáme. Naopak. Výzva k týdnu občanského neklidu. Osobně jsem neklidná z postupného, plíživého okrajování našich občanských svobod. A je mi vcelku jedno, zda nůž drží naše vláda či Brusel. Prostě to tak je, protože se píše rok 2016. „Zloba, závist, zášť, strach a svár,“ jaksi nepomíjejí. A obávám se, že i katolické modlitby budou bojovně rozděleny. A tak se vracím k svátku, který jsme slavili před měsícem a prosím: „Svatý Václave, oroduj za nás!“

Pátek 28. 10. 2016