Vztekání

Tak jsem se včera po dlouhé době řádně vyvztekala. Dokonce padala i vulgární slova. Řekla bych, že mě vztek na několik minut ovládl. Nadávala jsem a nejraději bych jí nandala a rozdupala ji. Tolik mě zklamala. A přitom se o ni dobře starám.

myš

Pravda je, že kdyby nebyla počítačová, bezdrátová, ale živá, asi bych dopadla špatně já. Nejspíše bych skončila s infarktem, který mi včera se vztekáním opravdu nehrozil. Uf!

Pondělí 14. 11. 2016

První

Měla jsem první gratulantku. O necelý měsíc dříve. A první dárek i s velikou kyticí růží.

S Míšou

Čokoládu jsme si užily s hroznem, ananasem a sušenými meruňkami. Dobrota. A zároveň dlouhé povídání o rodině, společnosti, volbách a životě. Krásné odpoledne a večer.

Pátek 11. 11. 2016

Bezdomovci

Včera po mši jsem podle pokynů otce Josefa nedala bezdomovci peníze, ale pozvala jsem ho na kafe do protější restaurace. Asi půl hodinky jsem s ním debatovala. Proč je na ulici, proč žebrá,  jestli to chce změnit. Vysvětlila jsem mu, kam by měl na úřad dojít a co udělat. Slíbil, že se na pracovní úřad vypraví. No… Při odchodu jsem mu dala stovku. Dnes si jdu rychle něco koupit k obědu a na přechodu se na mě vrhne asi padesátiletý pán: „Ahoj, dlouho jsme se neviděli, jak se máš?“ Vůbec nevím, že bych ho znala. Vykládá mi o nemocnici, kde byl, chce, abychom se zastavili na kus řeči. Stále říkám, že nevím, že bych ho znala. Nakonec mi řekne: „Tak když se neznáme, tak se poznáme.“ A už žádá peníze. Odmítla jsem. I když za svou slušně zahranou hereckou etudu by si honorář zasloužil. Tak mě nevybíravě poslal někam. Jo, jo. Asi s tím milosrdenstvím budu trochu brzdit.

Pondělí 7. 11. 2016