Cyklistka

Po téměř dvou týdnech přípravy posledního rozloučení velkého přítele Erika, vydechnutí. A oběd s holkama. Užily jsme si ho. Holky mi nechaly poslední bramborovou kaši z jídelníčku. Vědí, že ji miluji. Dvě jsme se vydaly k domovu pěšky, jedna z nás na kole. Cyklistka naše!

Cyklistka

Čtvrtek 11. 8. 2016

Zvěstování

Čtvrtek byl výletní. Výlet k Blaníku. Kamarádka tam má chalupu, na kterou jsem jela už mnohokrát. Jenže značení našich silnic je takové, jaké je. S mým smyslem pro orientaci je to podobné. A tak na místě, kam se dá z Prahy velmi pohodlně dojet za hodinu, jsme byly za více než hodiny dvě. Zase jsme ale viděly krásná panoramata. Než jsme mohly spočinout pod ořechem.

Eliščina chalupa

Pokračování textu

Útoky

Už každé ráno mi lehce vibruje žaludek, jakou že zprávu o útoku v Evropě média přinesou. Pravděpodobně si budeme muset zvykat. Dá se ale zvyknout na zlo a zoufalství? Kolik individuálních bolestí jen za první prázdninový měsíc! Média většinou nenosí dobré zprávy. Avšak ony jsou. O nových setkáních, usmířeních, úsměvech. O tom, co se každý den podařilo, ne jen to, co jsme pokazili. Holt naše mediální doba. „To ale neznamená, že bychom si neměli dát hovězí na hrášku,“ zpívá se v jedné písničce. To ale neznamená, že bychom neměli žít nadějí. A každé ráno děkovat. Za slunce, za déšť, za každou nově rozkvetlou květinu. Zkrátka za stvoření. Zlu navzdory.

Pondělí 25. 7. 2016